Ahoj, myslím, že nejsem jediná, koho Tvoje psaní "chytí za srdíčko". Já jsem na druhé straně barikády, můj muž se po 20-ti letech manželství taky poprvé v životě zamiloval-jak překvapivě-do chlapa. Přiznal se, ale chtěl zůstat se mnou - přítel taky ženáč (nepřiznaný), tak se vznášeli v oblacích potají.Pak na to ta jeho přišla, dostal ultimátum a během tří dnů se své opravdové lásky vzdal. Můj muž pro něho truchlí ještě po 4 letech, teď má další vztah tentokrát s přiznaným ženáčem, ale ten prý ho neuspokojuje - no, ale lepší než ženská, tedy já. Navenek jsme úžasně spokojená rodina, ale jsme na dně oba. Jenom jsme oba zbabělci to ukončit,synem lomcuje puberta a já ho špatně zvládám, je tu společný majetek, společná minulost... Každopádně jsem se za ty čtyři roky naučila neodsuzovat ani jednu stranu - všichni to mají těžký! Láska je láska, ale zvyk je zvyk. Přeju hodně štěstí a taky tu LÁSKU