Čaute,
to že jsem trochu jiný než ostatní, jsem věděl, ale nechtěl jsem si přiznat, že jsem gay, styděl jsem se na to jen pomyslet, rok mi trvalo než jsem to dokázal říct sobě, během dalšího roku jsem to řekl sestře a kamarádkám, až teď po mých 24 narozeninách jsem to o sobě řekl i mamce, překvapená nebyla jako nikdo komu jsem to řekl, až na jednu silně věřící kamarádku, která se stím sice nedlouho vyrovnála, ale vzalo to v pohodě. A mamka mi řekla jen takovejch je. Tak nevim, chová se normálně. S otcem nebydlím a moc se nestýkáme tak to zatím neřeším a mamky přítel si to prý "už myslel dávno". Toto sem píšu, protože ještě nedávno bych něco takového ocenil. Tak hlavu vzhůru někdy se člověk bojí docela zbytečně.
ps: sorry za případné hrubky, ale já je prostě nevidím :-P