Souhlasím s tebou Evo!
Znám asi 3 homosexuály, které mohu nazývat svými životními přáteli, s kterými bych šel až na konec světa. Co je na nich zvláštního? Vůbec nic. Nemluví divně, nevypadají divně. Svou orientaci nepoužívají jako štít.
A protože jsou to moji kamarádi, jsem rád, že mají právo na štěstí. Že je nikdo nebude zplynovat, zavírat, kleštit, sterilyzovat a vůbec perzekuovat za něco, za co prostě nemohou. Mají právo na své štěstí. Třeba mít vedle sebe životního partnera stejného pohlaví. Do toho, jestli někdo jiný má rád příslušníka stejného pohlaví, co s ním dělá, co k němu cítí, je zcela jeho věc. Shodneme se na tom? Evropská společnost toto přeci tolerovala (s přestávkami už od starého Řecka), toleruje a nejspíš bude tolerovat bez ohledu na existenci nějaké nové legislativy.
Zákon o registrovaném partnerství byl podle mého názoru vytvořen díky lobby. Vysvětlení , že má pomoci při boji proti diskriminaci a zrovnoprávnění s "ostatními" spoluobčany, je liché! Homosexuálové měli (s přestávkami už od starého Řecka) přeci stejná práva jako heterosexuálové - všichni přeci jsou občany ČR. Měli. Použil jsem minulý čas prostý, který vyjadřuje završení děje. Homosexuálové mají nyní práva navíc (viz. nový zákon). Možná, že o nic nejde. Nakonec logicky jde přeci pochopit pohnutky homosexuálů bojovat za svá práva - děláme to všichni. Jsem nakonec rád, že moji kamarádi mají radost, protože jim přibyly práva (opravdu mám, bez ironie). Ale pokud jde o princip demokracie a rovné společnosti, jde to k šípku vážení. A z toho radost nemám.