Je to asi rok, co mě po rozchodu v krizi potkal spolužák a já mu to vyklopila, že jsem homosexuální. Tvářil se velmi chápavě a slíbil mi, že to nikomu nepoví. Tak jsem s tím pomalu začala seznamovat i ostatní své přátele. Po čase mi kamarádka řekla, že se o "můj příběh" podělil s partou z vyššího ročníku, bylo mi trapně. Najednou jsem měla pocit, že na mě často divně koukají, o to víc jsem však zvedla hlavu jako bych jim chtěla dokázat, že jsem, kdo jsem a jim do toho snad nic není. Ale ten pocit, že o mě lidi, které sotva znám jménem vědí tolik, není příjemný. Vlastně by mi tak nezáleželo na tom, co vykládá, ale mám jen strach, že se to donese k rodičům. Vím, že by jim to ublížilo, a proto si nezaslouží další starosti, chci jim to říct, až potkám tu, se kterou budu chtít žít. Ale přeci jen zase dlouho váhám, než to někomu povím..