004.cz

Obvyklé otázky, na kterérodiče potřebují znát odpovědi:

Proč nám to musel říkat?

Mnoho rodičů si myslí, že by byli šťastnější, kdyby nevěděli o sexuální orientaci svých dětí. Uvědomte si však, že bez tohoto byste své dítě doopravdu nikdy nepoznali. Velká část jeho samého a jeho či jejího života by zůstala neodhalena. Skutečnost, že vám syn nebo dcera řekli o své orientaci, je znamením jeho nebo její lásky, potřeby podpory a touze po porozumění. Komu jinému by se měli svěřit? Kdo jiný by měl vědět o jejich trápeních, když ne vy, jejich rodiče? Žádná jiná menšina neskrývá před svými vlastními rodiči to, čím se odlišuje od většiny - proč by tedy mělo něco skrývat vaše dítě?

Proč nám to udělal? Jak jen mohl? Vždyť ho máme tak rádi...

Mnoho rodičů cítí hořkost a odpor, když zjistí skutečnost, že jejich dítě je homosexuální. Tento pocit je založený na předpokladu, že homosexualita je věcí výběru každého jedince a jedná se o vědomé rozhodnutí - někdy dokonce naschvál zvolené proto, aby ubližovalo. Ve skutečnosti si homosexuálové svoji sexuální orientaci nevybírají. Sexuální orientace heterosexuální i homosexuální je vrozená, je o ní rozhodnuto před narozením. Jediná možnost lesbických žen a gayů v tom, co mohou udělat, aby byli v životě šťastní a žili v pravdě a spokojenosti, je být upřímný a nestydět se mluvit o své přirozenosti. Skrývání znamená život ve lži - každý den plný lží a každý další stejné obavy. Který rodič by chtěl, aby jeho dítě muselo žít tímto způsobem?

Co jsme udělali špatně?

Většina rodičů cítí vinu, když zjistí, že mají homosexuální dítě. Ve skutečnosti žádní rodiče nemají nad dítětem takovou moc, aby jej dokázali přinutit adaptovat jinou než vrozenou sexuální orientaci (ať už nevědomě, výchovou či jinak). Homosexuálové se nacházejí ve všech typech rodin, za nejrůznějších podmínek, v celé historii lidstva, ve všech kulturách. O příčinách homosexuality se dočtete na Internetu v projektu http://homosexualita.004.cz/.

Bude náš syn nebo dcera vyloučen(a) ze společnosti, proto jaký/jaká je? Bude mít potíže najít a udržet si práci, nebo dokonce může na ně někdo fyzicky zaútočit?

Musíme odpovědět ano, bohužel se to může stát. Tomuto problému se říká homofobie a píšeme o něm v projektu http://homofobie.004.cz. Závisí vždy na tom, kde se vaše dítě rozhodne žít, jaký druh práce chce a najde a jak se rozhodne na veřejnosti jednat. Ale musíme také říci, že postoje k homosexualitě se od roku 1989 diametrálně zlepšily a liberální postoje má více než polovina společnosti. Také roste počet gay a lesbických skupin, které se snaží pracovat na této změně, a které jsou připraveni pomáhat těm, kdo mají potíže. Příkladem může být http://poradna.004.cz.

Bude můj syn osamělý, až bude starý, když nebude mít vlastní rodinu?

Možná. Ale musíme si uvědomit, že toto je velmi často skutečným problémem nás všech. Manželé zemřou, manželství se rozbije, děti často žijí daleko a mnoho mladých manželů nemá děti vůbec. Mnozí se budou muset ve stáří přizpůsobit osamělosti.

Podívejte se na tento problém pozitivně, mnoho lesbiček a homosexuálních mužů rozvine dlouhodobé vztahy, gay komunita je vřele přijme mezi sebe, kde se nebudou cítit sami. Tak jak se s rostoucí liberálností společnosti stává snadnější "vyjít s pravdou ven" – coming out, zvyšuje se počet těch, kterým nezáleží na sexuální orientaci a přijímají je mezi sebe. Mnoho homosexuálů tak bude mít šanci žít částečně v homosexuálním i v heterosexuálním společenství celý jejich život a budou cítit sounáležitost v obou skupinách. Existují též organizace pro starší homosexuály, kde se stýkají v otevřených skupinách, kam může přijít každý, kdo je sám. Často se stává, že v takové skupině naleznou partnera.

Nemůže se dostat kvůli své orientaci do konfliktu se zákonem?

U nás není homosexualita trestným činem od roku 1961, tedy více něž 40 let. O prosazení této zákonné úpravy se zasloužili pražští sexuologové Kurt Freund a Karel Nedoma.

Trestní kodex však donedávna stanovoval trestnost homosexuálních styků s nezletilými mladšími 18 let (na rozdíl od heterosexuálních styků – hranice 15 let). Vycházelo se totiž z názoru, že je věcí dospělých, jakým intimním životem chtějí žít, ale homosexuální kontakt dospělého s mladistvým byl považován za zvrácenost a byl trestně stíhán. Zřejmě také proto, že dlouhou dobu nebylo jasné, zda se člověk homosexuálem rodí nebo stává na základě prvních sexuálních zkušeností.

Od roku 1992 je u nás věková hranice trestnosti homosexuálního a heterosexuálního styku stejná - 15 let.

Od 1. 7. 1990 je homosexuální chování po trestně právní stránce posuzováno úplně stejně jako chování heterosexuální.

Homosexuální „manželství“ u nás není možné. Např. v Dánsku mohou homosexuální partneři uzavřít formální svazek, který se právně řídí stejnými zásadami jako heterosexuální manželství (např. majetkové, dědické a jiné záležitosti). Stejně tak je možné uzavírat homosexuální svazky ve Švédsku, Norsku, Francii, Německu. Evropská unie doporučuje přijetí podobných zákonů ve všech členských zemích. V americkém státě Vermont mohou od roku 2000 homosexuální páry dokonce žádat i o adopci dětí a mají naprosto rovnocenná práva jako páry heterosexuální. Totéž je od roku 2002 možné i v Nizozemí.

Je samozřejmé, že nejvíce homosexuálů bude žít své životy tam, kde budou akceptováni a kde nebudou mít problémy s policií a zákonem – což platí např. pro arabský svět.

Máme poslat naše dítě k sexuologovi nebo psychiatrovi a žádat "léčbu"?

Lékařské společenství dnes všeobecně celosvětově uznává, že homosexualita není onemocnění, které může být léčeno. V prosinci 1973 Americká psychiatrická asociace deklarovala, že homosexualita sama o sobě není duševní porucha, deviace ani onemocnění. V roce 1992 Světová zdravotnická organizace vyloučila homosexualitu ze seznamu nemocí. Mnoho gayů a lesbiček má kvůli dezinformacím a absurdním předsudkům společnosti problémy přijmout vlastní sexuální orientaci jako normální. V těchto případech je často užitečné požádat o sexuologickou, psychiatrickou nebo psychologickou pomoc za účelem pomoci s vlastním sebepřijetím. Péče by neměla být odmítnuta, ale je dobré vybrat terapeuta, který sám nemá tyto předsudky. Kontaktujte poradnu 004 na mail a doporučíme vám nějakého vhodného a odpovědného odborníka ve vašem okolí.

Je homosexualita nepřirozená?

Homosexualita není zvrácenost ani nepřirozená ani nenormální. Setkáváme se s ní jak mezi lidmi, tak i v přírodě u zvířat. Jako je přirozené být pro někoho heterosexuální, tak pro dalšího to znamená být homosexuál. Odhady počtu homosexuálně orientovaných osob se liší. Největší tvrdí, že jde až o 10 % populace po celém světě; přinejmenším jeden člen každé čtvrté rodiny.

Mnoho odpovědí na své otázky získáte v archívu starších diskuzních fór webu, pro toto téma zde

Obsah tématu Můžeme porozumět?:

Obvyklé otázky, na kterérodiče potřebují znát odpovědi: - komentáře

Komentář ze dne: 24. 10. 2012 21:30:26     Reagovat
Autor: Lenka
Titulek:
Dobrý den, chtěla bych se zeptat v kolika letech je možné zjistit sexuální orientaci u náctiletých. Mám syna 13,5 roku a zjistila jsem, že kouká na erotické stránky. Pochopitelně k jeho věku to chápu, co mě však zarazilo bylo to, že všechny jím navštívené stránky jsou pouze s mužskou tématikou bez žen. Nejde jen o jedno shlédnutí asi ze zvědavosti, ale je to celá řada stránek. Nevím jak se syna zeptat na tuto choulostivou otázku, ráda bych mu pomohla a podpořila ho, pokud má tušení, že se mu líbí kluci. Jen nevím jak na to a hlavně zda je to tak nějak v tomto věku možné ztotožnit se s orientací.
Děkuji za odpověď.

Komentář ze dne: 26. 10. 2012 13:57:31     Reagovat
Autor: houseboy - neregistrovaný
Titulek: Re:
ahoj. Já to třeba už ve třinácti věděl,
protože se mi ve škole líbil jeden spolužák, ale říkal jsem si, třeba je to jenom věc puberty a odezní to.
Pak jsem měl nějakej čas takový období, (asi 15-18), kdy jsem tak nějak tápal, občas mě sice přepadaly depky a nechtěl jsem si to připustit, ale byl jsem s tím už celkem smířený a bral jsem to jako fakt. Když jsem to v 16 ti řekl mámě, nejdřív na mě řvala, pak se nějaký čas chovala odtažitě a teď už to bere normálně. Teď je mi 20 a jsem si tím 100% jistý. Doporučil bych vašemu synovi organizaci GaTe, jsou to fajn kluci, kteří se v tomhle vzájemně podporujou. Už nějaký čas se s nimi stýkám. Je to prima parta a váš syn bude rád, že bude mezi svými a lépe se s tím smíří. Přeji hodně štěstí do života ;)

Komentář ze dne: 26. 10. 2012 13:57:36     Reagovat
Autor: houseboy - neregistrovaný
Titulek: Re:
ahoj. Já to třeba už ve třinácti věděl,
protože se mi ve škole líbil jeden spolužák, ale říkal jsem si, třeba je to jenom věc puberty a odezní to.
Pak jsem měl nějakej čas takový období, (asi 15-18), kdy jsem tak nějak tápal, občas mě sice přepadaly depky a nechtěl jsem si to připustit, ale byl jsem s tím už celkem smířený a bral jsem to jako fakt. Když jsem to v 16 ti řekl mámě, nejdřív na mě řvala, pak se nějaký čas chovala odtažitě a teď už to bere normálně. Teď je mi 20 a jsem si tím 100% jistý. Doporučil bych vašemu synovi organizaci GaTe, jsou to fajn kluci, kteří se v tomhle vzájemně podporujou. Už nějaký čas se s nimi stýkám. Je to prima parta a váš syn bude rád, že bude mezi svými a lépe se s tím smíří. Přeji hodně štěstí do života ;)

Komentář ze dne: 27. 10. 2012 16:58:37     Reagovat
Autor: kp2 (email) - neregistrovaný
Titulek: Re:
Já si naopak myslím, že v tom věku je to o poznávání své sexuality. Hodně hetero kluků má v pubertě dočasné homosexuální zaměření a z vlastní zkušenosti vím, že to nemusí nic znamenat.
Jestli máte zájem, tak mi napište na mejl a probereme to v soukromí.

Komentář ze dne: 14. 07. 2012 23:04:20     Reagovat
Autor: mamina - neregistrovaný
Titulek:
Jsem strašně ráda za vaše stránky.Je to přesně týden co vím o tom že je můj syn homosexuál. Tušila jsem to, ovšem ta jistota byla příšerná. Vždy jsem si o sobě myslela že jsem benevolentní - nikdy jsem neřešila jestli je člověk homosexuál nebo heterosexuál. Lidi jsem vnímala podle jejich vystupování a ne orientace. Dokud se to netýkalo mého syna. To vědomí - můj syn. Myslím že jsem se zachovala ukázkově - můj syn mi i nadále důvěřuje, je šťastný a ulevilo se mu. Já jsem se ovšem pár dní hroutila. Dnes už se s ním o jeho pocitech bavím naprosto normálně a bez přetvářky. Miluju ho - to je podstatné, chci aby byl šťastný, to je podstatné, chci aby z něj vyrostl nezamindrákovaný člověk - i to je podstatné. Ještě jednou vám děkuji - našla jsem zde odpovědi na otázky které mě trápily.

pravidla pro veřejnost odkazy rubriky posledních 100 komentářů
© 2001 - 2018 Code004 / | ISSN 1214-4452 | Inzerujte na 004.cz | Powered by phpRS |