No, nepsal jsem o tom, že by mi na dětech tolik záleželo... (i když bych je nejspíš jednou rád měl, no není moc s kým). Spíš, že rodinu vidím jako rodiče a děti a nesejde na tom, jestli je toto společenství šťastné - pokud se oba rodiče porád hádají a své děti týrají, pořád je to rodina. I když takovouto rodinu asi nebude nikdo opěvovat. Ale rodina není ze své podstaty dobrá. Prostě je to popis stavu, většinou asi spíš pozitivně vnímaný, proto i zdejší diskutující si snaží tento pojem přisvojit, ale vytvořit rodinu se znakem rodové posloupnosti je prno ně těžké, přitom je to pro ně cenná hodnota - proto vyzdvihují dobré vztahy na to, co činí rodinu rodinou. Ale přátelství, nebo i láska, rodinu nevytvoří. Je to vyprázdnění pojmu, který je tak používán podle znaků vedlejších ne podle toho, co jej definuje. Bratra každý taky nemusí milovat. To ho ale bratrem nečiní, tím ho činí společní rodiče, nic jiného. Děti samy také samozřejmě nejsou rodinou (co třeba ty v dětských domovech?), ale podstatný je jejich vztah k rodičům.
No ano, děti má každý kvůli sobě, jak už jsem psal, ty děti, než si je rodiče pořídí, nejsou ničím, nemají žádné vlastnosti, a proto se nelze rozhodnout z lásky k nim (můžeme konat z lásky ke komukoli, ale rozhodně ne k někomu, kdo není). Člověk cítí, že mu děti chybějí. A cítí to tak asi i homosexuálové, jinak by o právo adopce nebojovali.