To, že většinová společnost zatím není tolik nakloněna adopcí dětí homosexuály to ještě pochopím, ale už vůbec nechápu, proč s tím nesouhlasí někteří samotní homosexuálové. Před nedávnem mě rozčílil článek s moderátorem Primy a ČR Jiřím Chumem, který se tím, že je gay netají, ale odmítá adopcí dětí G/L páry. Proboha proč? To, že některý gay by se k tomu neuměl postavit nemusí znamenat, že to právo bude odepírat jiným homosexuálům. Například lesbické ženy mají velmi silný mateřský cit pro výchovu dítěte a věřím, že i homosex. muži by se mnohdy dokázali o dítě postarat i lépe než v lecjaké heterosexuální rodině. A posměšky dětí ve škole? Ach...Děti se ve škole smějí jiným pro jakoukoli odlišnost a v průběhu života pak stejně dospějí k rozumnější soudnosti. Ono upřímně kolik dětí dnes má řádnou výchovu v heterosex. rodinách. To, že ČR je země, která má nejvíce odložených dětí v dětských ústavech, za to přeci nemohou homosexuálové. Osobně princip rovnosti v této věci by mohl být uplatňován např, tím, že se dítě může dát na zkoušku do adoptivní hetero rodiny a poté u homopárů. A pak ať se dítě samo rozhodně, kde se cítí lépe, u koho má výbudovaný citový vztah. Každý průměrně zdatný psycholog umí rozpoznat už u tříletého nebo dvouletého dítětě jaké má tužby, potřeby. Navíc jinde ve světě vychovávají homo-páry děti a ty se v životě projevili mnohdy tak heterogenně, že by museli pobuřovat i ty největší církevní hodnostáře. Jaké pak slova typu" ještě na to není čas nebo že naše společnost na to není ještě připravena apod." S tímto jdětě k čertu! Teď je ta pravá doba na bourání netrovnosti a uplatňování přirozené emancipaci homosexuálů. Nebo snad máme čekat dalších 50 či 100 let? Já jsem gay, který je v životě tak trochu solitér, takže já po výchově dítěte nemusím lpět. To ale neznamená, že jiní homosexuálové se této role nemohou bravůrně zhostit. Blaho dítěte je tam, kde má jistoty, vzory, lásku a porozumění.