Vlastně se trochu nudím, proto jsem to vůbec četl, ale za reakci to stojí. Je to hezky napsané, rozhodně takový román na mladýho kluka docela výkon. Jen některé závěry v komentářích jsou trochu zcestné. Je to přeci normální. Naopak by bylo spíš unikátní, že první vztahy vyjdou. Člověk musí teprve zjistit, co to znamená žít v páru. Ta zkušenost většinou stojí nějaké ty rozchody. Každá fáze vztahu přináší něco jiného. Je dost odlišné, jestli s někým žiješ na dálku nebo potom skutečně bok po boku v jednom bytě... domě.... Každá nová situace přináší novou zkoušku vztahu..... obecně nejvíc nových situací nastává v dětství... mládí... proto tolik zkoušek. Tady není viník... ani ten, kdo se rozchází... ani ten opuštěný, pokud jsou k sobě upřímní a prostě to tak uzraje. Svým způsobem trpí oba... ale bez toho to snad ani v životě nejde... o to větší je pak euforie z úspěchů a výher.... bez utrpení a euforie je to život neživot....... Můj vztah je pět let vystavován různým situacím a stále je intenzivní tak jak na začátku.... pořád mu věřím, ale vím, že to nemusí být věčně..... možná je lepší víc si být jistý sám sebou než svým vztahem. Nedělá dobrotu ztratit se v tom druhém a zcela zapomenout na sebe... Zároveň je mi jasné, že bez těch předešlých vztahů... když mi bylo 16... 19 by to asi nešlo. Nebudu ti tu žvatlat, že život nekončí, za chvíli to bude pryč atd. Závěr je spíš takový, že ti přeju nynější utrpení stejně jako minulé i budoucí uspokojení ze skvělého vztahu.