Tomáši, všechno o čem píšeš, znám dobře ze své zkušenosti, která, podobně jako u Tebe, byla daleko od toho, co jsem si přál jako dítě prožít. A vím, že to, jak se cítíš a co prožíváš, není nic divného, nic nepochopitelného. Ale to, čím jsme museli jako děti projít, to je nad lidské chápání. Vím také to, že Tvůj problém není zdaleka o sexu (i když nevím, co všechno jsi prožil) - ale že je hlavně o něčem, o čem (není těžké porozumět proč) vůbec nepíšeš, totiž o citech. Podle toho, co píšeš, jsi asi nikdy nepoznal naplnění a uspokojení svých citových potřeb, patrně jsi dodnes nezažil lásku a dost možná si ani nedovedeš představit, co to je lásku prožívat. A Tvůj citový hlad se dere ustavičně na povrch a Ty nevíš, co s ním. Nevíš, jak být s druhými lidmi a cítit se přitom příjemně a volně, nevíš, s jakými lidmi se můžeš cítit šťastný. Já to taky zatím nevím - nikdo nás to neučil, s nikým jsme to nemohli zažít. A možná se i strašně bojíš další bolesti. Potřebuješ dobrého psychologa - nehleď