Upřímně, vyrovnaný člověk sice ano, ale vyrovnaný se svojí minulostí – a tím nemyslím vyrovnání stylem „mlčet“, „zapomenout“. Můj broučin je rád, když má vedle sebe někoho, kdo ví, co znamená budit se z hrůzných snů spocen a s pláčem, kdo ví, jak pohladit na duši, kdo ví, co to znamená opravdová bolest. Ono to není o tom, že by člověk měl zapomenout, člověk musí svou minulost přijmout taková, jaká je a vyrovnat se s ní. A navíc, mnohdy si dva mohou porozumět stylem „já ti řeknu své tajemství, ty řekneš mně své“ – ani nevíš, jak se člověku uleví, když ho druhý příjme s tím, co bylo. To není o zatěžování vlastní minulostí – ta se sama připomíná ať chceš či nechceš.
„Opřít se o někoho“ – to mi zní jako „stát se na někom závislý“ a není mi to sympatické.