Ahoj,
mám takový problém, tak byh ocenila, kdybyste mi poradili. Je mi dvacetšest a už šest let jsem nespala s žádným chlapem a ani s žádným nechodila v pravém slova smyslu, měla jsem dva takové kamarády, ale víc než k polibkům nedošlo. S klukem jsem prožila víceletý vztah od 16 do 20 let, pak mě opustil, protože jsem s ním odmítala mít sex. Po dvacítce jsem si začala myslet, že jsem 100%ně bisexuální, ale hledala jsem spíše ženy, chlapi mi připadali moc tvrdí. V 23 letech jsem měla první opravdový vztah se ženou, který sice trval krátce, ale vnitřně mě naplňoval, pak jsem měla ještě několik krátkých vztahů se ženami, na muže jsem nemyslela, až teď začínám mít pochybnosti, zda jsem opravdu lesba nebo ne, abych pak v budoucnu svoji partnerku nezklamala, kdyby se náhodou objevil nějaký muž, který by mi dal něco nového. Občas záměrně sleduji na ulici jen muže, zda mě nějaký zaujme, ale zatím nikdo, zato ženy ano. Muži mi odporní nejsou sami o sobě. Jinak sexuální představy mám se ženami i s muži, ale to tak, že v představě buď ženu uspokojuju já anebo ona mě anebo že jsem jako muž a ona uspokojuje mě anebo já ji, ale jako muž anebo nějaký cizí muž, který se uspokojuje a já při tom mám pocit, že bych chtěla být muž, ale vím, že transexuální nejsem, někdy si zkouším představovat heterosexuální styk s mužem, odporné mi to není, ale vzrušení skoro necítím, ale takové představy mi samy nepřicházejí, ty si pouze vyvolávám "abych si to ověřila", nevyznám se v sobě, jak je to možný, když mi je už tolik let? Myslíte, že by toto mohlo být spojené i s mateřstvím, které na mě začalo doléhat?
Jana