Pokud o homosexualitě budeme uvažovat pohledem evoluce, musíme vyjít z předpokladu, že musela představovat určitou výhodu pro způsob života, jaký byl před mnoha tisíci let. Homosexualita je v každém případě reprodukční nevýhodou pro druh, to je u lidského druhu jisté. Čím to bylo vyváženo?

Především musíme uvažovat o dlouhodobém vývoji lidského druhu jako malých skupin (tlup) 40-100 jedinců. Teprve ve starověku to byly poprvé tisíce. Homosexualita mohla být v takovém prostředí faktorem korigujícím nepříznivé fluktuace četnosti pohlaví. Aneb zajišťovala silnější citová pouta mezi jednotlivci ve skupinách, kde vznikal úhrnný deficit heterosexuálních (reprodukčních) citových pout a z toho hrozící kompetice (více samců, méně samic) a ohrožení ochrany vývoje potomstva.

Homosexualita mohla bránit rozpadům a kompetetivní sebedestrukci malých tlup v obdobích nepříznivé fluktuace pohlaví.

Z evolučního hlediska se tak může jevit nejprogresivnější bisexualita. Ta ale může narážet na biologickou "neschopnost" lidského organismu produkovat FEA ve vztahu k více jedincům současně. Bisexualita by tak z tlupy stále "odčerpávala" reprodukce schopné jedince částečně do nereprodukčních vztahů, jako homosexualita.

A proto se to poměrově "vyladilo". Tato teorie by měla vést k tomu, že u druhů, které typicky žijí ve velkých skupinách (hejnech) by homosexualita a bisexualita neměly být významněji vyjádřeny. (Nevím, zda tomu tak je.)

D a Rwin