Ahoj, je mi 19 a mám za sebou nedávný coming out. Asi bude nejjednodušší, když ti popíšu můj příběh a třeba se inspiruješ. Když mi bylo 17 byl jsem si sebou už 100% jistej a docela jsem s tím byl i smířenej. Hrozně mi ale ubližovalo, že jsem se musel přede všemi tvářit "normálně", a tak jsem se rozhodl a řekl jsem to mé dlouhodobé, úžasné kamarádce a spolužačce. Bylo to neskutečně těžké, ale když jsem to řekl a ona se usmála a řekla: "A co jako! Myslíš, že se tím něco mění?" spadnul mi obrovský kámen ze srdce. Konečně jsem mohl s někým všechno probrat :) A od té doby mne podporovala až donedávna, kdy jsem to řekl mamce - tušil jsem, že to tuší (přeci jen, jsem její syn a ona je moje máma) A opravdu, prý to ví už delší dobu, poznala to z mých zájmů, okruhu přátel ale i vlastností. Dlouho jsme si povídali, bál jsem se, že to bude hrozně trapný, ale nebylo. A nyní mám úžasného přítele, se kterým létám...
Takže asi bych ti poradil, abys našel nějakého opravdového přítele, kamaráda/ku a jí/jemu to řekl. Uvidíš jak moc se ti potom uleví. A pokud to bude opravdový přítel, tak tě podpoří a pak to dokážeš říct i rodičům. Jak mi mamka sama řekla: Není důležitý koho v dnešní době budeš milovat, důležitý je abys prožil šťastnej život :) Já sám si teď říkám, proč jsem to neřekl dřív, že jsem mohl už několik let být tím kým jsem... Takže rada zní: řekni to! To zvládneš :) Hodně štěstí, Tomáš