Tento problém mě už trápí souvisle několik let, a proto jsem se rozhodla napsat do poradny, abych tak získala třeba jiný pohled na věc.

S přítelkyní jsme spolu již 11 let, vztah máme podle mne velmi hezký, když se hádáme tak jen vůli maličkostem a problémů jsme společně překonaly už mnoho.

Problémem je, že přítelkyně nemá zájem o registrované partnerství. Já mám pocit, že bych 11 let vztahu chtěla nějak stvrdit, i když vím, že jde jen o prstýnky a kus papíru. Ale mě jde spíš o tu sounáležitost, o to, že partnerku miluji, je pro mě ta pravá a chci jí i takto dát najevo, že s ní do budoucna a nastálo počítám.

Když se o tomto bavíme, řekne mi, že má ze závazku strach, že manželství nefungují, že tím přebírá odpovědnost i za partnerku tím, že se vdá atd. Nebo mi řekne, vezmu si Tě až.... Až budeš míň žárlivá, až uděláš to a tamto... Což mě opravdu ničí, je to jako bych pro ní neměla být dost dobrá nebo jako bych si měla sňatek vysloužit za odměnu.

Její rodiče se rozvedli, všude kolem je hodně nespokojených manželství. To vše chápu ale odmítání svatby je jako kdyby se mnou nepočítala nebo jako kdybych byla já ta, co miluje víc.

Když se jí zeptám, zda se mnou chce být tak prý chce a do budoucna se mnou počítá. Mám spoustu pochyb typu že jí nestojím za to, že pro ni nejsem ta pravá nebo že si stále nechává otevřená zadní vrátka.

Myslela jsem, že se přes to přenesu ale je to moc těžké a bolí to. Nejde o svatbu samotnou jako takovou, o obřad. Ale i o to, co mi dokazuje tím, že si mě nechce vzít, že jí za svatbu nestojím :( Navíc nechci mít svatbu nějak vynucenou tím stylem, že jí k tomu přesvědčím nebo uprosím - to by mě ani netěšilo.

Díky moc za názor. Lucy