Ahoj poradno, ahoj lidicky, jsem ve svizelne situaci a rad bych znal nejake dalsi nazory ostatnich.

Zijeme s pritelem spolu 4 roky v malem byte v centru mesta. Asi pred pul rokem jsme meli krizi a rozesli jsme se, dohodli jsme se na tom v klidu a ze zustaneme kamaradi.
Pritel bohuzel trpi panickou poruchou osobnosti a pokud je ve stresu dostane velky epilepticky zachvat. Behem naseho rozchodu jich mel nekolik. Po rozchodu se prestehoval a navazal vztah s vice nez 10 let starsim muzem ktery zije s maminkou a byl zadluzeny (exekuce). Bylo mi meho pritele lito na koho se to upjal a tak jsme se dali zase dohromady.

Nyni ale stale vice citim ze to byla chyba, mam ho rad a urcite pro nej udelam co mohu ale v nasem vztahu nejsem stastny, beru pritele jako kamarada ale on mne hodne miluje, je na mne dost zavisly a me to ubiji, potrebuji trochu volnosti, soukromi a klidu a nas vztah me hrozne moc vycerpava.

Bohuzel vzhledem k psychicke nemoci pritele mu to nemohu rict jen tak jako zdravemu cloveku a nechci mu zpusobit dalsi zdravotni potize. Mam ho opravdu moc rad jako kamarada ale vazny vztah nam moc neklape, je mi uz neco pres 30 a nechci stravit zivot nejakym predstiranim stastneho vztahu a mam pocit ze bych mel byt trochu sobec a zacit myslet i na sebe, na moje vlastni stesti .

Jak to vyresit? Dal snaset a davat nejak po kapkach? Zosklivit se aby me pritel odkopl sam? Nevim co delat, nechci ho ranit ale je jasne ze rozchod vzdycky bude bolet a nevim jak dlouho to takto vydrzi. mam ho opravdu moc rad a prave proto nemam silu to na nej vybalit jen tak na rovinu at se s tim popere jak chce.

Dekuji za nazory ci pripadne rady, pokud si nekdo prosel necim podobnym.

Dan.