Ahoj Krisi, tvé vyprávění mě zaujalo. Nejsem člověk, který by vyhledával tady tyto čety, nebo někomu psal. Jsi první, komu takto píši. Rozhodl jsem se takto, protože ve tvém věku jsem byl v podobné situaci v jaké jsi teď ty. Mohu ti říct, že na tvé otázky si netroufám odpovědět. Já jsem si velice dlouho neuměl přiznat a možná ještě někdy pochybuji o svém rozhodnutí o svém gayství. Měl jsem všechno, byl jsem pohledný s vysportovanou postavou, škola mi také šla dobře, měl jsem taky ve sportech radu větších úspěchů, ani moje rodina si ve společnosti nestojí nejhůře. O dívky jsem neměl nikdy nouzi. Měl jsem spoustu holek, o kterých jsem si myslel, že je i miluji. Holky jsem střídal snad proto, abych ti dokázal jaký jsem chlap. Možná už tehdy jsem tušil, pravou příčinu, bylo to jako bych stále něco hledal a říkal si, to není ono a tam to není ono. Myslel jsem si, myslel jsem si, že jsem moc náročný nebo rozežraný. Dnes mám přítele, se kterým jsem už druhým rokem. On o své orientaci nikdy moc nepochyboval. Máme moc hezký vztah a naplánovanou bohatou budoucnost zaměřenou na kariéru. Perfektně se doplňujeme snad ve všem i když to někdy pořádně zaskřípe až někdy k rozchodu, tak oba víme, že jsme si byli souzeni a ani jeden z nás už bez druhého nechce žít. Má rodina mého přítele zná. Naoko ho berou, ale vím, že se pouze přetvařují a čekají na to, až se pro ně s pamatuji. Já svého přítele strašně moc miluji a jenom představa, že jednou by jsme neměli být spolu mě děsí. Přišel jsem o všechny své kamarády. Všichni mě odsoudili, ale cítím, že můj přítel mi dává mnohem více než takoví rádoby kamarádi. Má orientace mě pořád trápí a přál bych si, aby to tak nebylo, ale je to tak. Možná si zatím neumím přiznat štěstí jaké mám a to: mám přítele který mě miluji více než svůj život a já jeho.
přeji ti na tvé cestě za sebeoběvováním hodné štěstí a přeji ti partnera, který bude milovat minimálně tak, jak ho budeš milovat ty. Hodně štěstí.
P.S. : Je mi 24 let a mému příteli 18let