Bodejt by verejnost z vetsi casti nepodporovala registrovane partnerstvi, vzdyt to neni vubec na stejne urovni manzelstvi. A az to bude na stejne urovni zde v CR, tak tu bude i sance a to dost velka, ze bude moznost jakesi adopce, spise patronat na urcite dny. To muj nazor...

Tomáši, sice s Tebou naprosto souhlasím co do názoru na adopce a výchovu dětí v GL rodinách, ale poněkud mě vyděsil Tvůj návrh na uplatnění "principu rovnosti" pro děti: pochopila jsem to tak, že by se měly dávat nejdříve do HT a poté do HM rodiny, nebo naopak, aby se mohlo rozhodnout ... to je hrozná představa! Takový postup by nadělal tolik škody na psychice, že zopakovat jej párkrát, vytvoříme z dítěte nevratně narušeného jedince. Každé "odmítnutí" a vrácení z rodiny nese dítě strašně těžce (on to nese těžce i pes, když je znovu vrácený do útulku, a když se mu to stane několikrát, může se stát nezvladatelným ... a dítě má o dost složitější psychiku než pes) a pociťuje jako jedno z nejzávažnějších životních traumat.
....
Jsem jednoznačně pro adopce GL páry, pro umožnění umělého oplodnění pro L, pro dořešení zoufalé legislativy ohledně adopcí dětí partnera (partnerky), byla bych i pro umožnění institutu náhradní matky pro G páry, které chtějí mít vlastního potomka .... ale děti někam cpát na zkoušku - NE! Ať se dávají jen tam, kde už budou moci zůstat.

Waky: Jde zřejmě o nepochopení celé podstaty letité adopce. Už v minulém režimu se například děti od 2 až 3 let z kojeňáků nebo dětských domovů tzv. "propůjčovaly" děti tehdy do dvou i více tehdy jen výlučně heterosexuálních rodin. Prostě sociální pracovníci to takto sledovali třeba i několik týdnů. Ta adopce na zkoušku nebyla pro děti traumatizující, naopak. V takové podobě se dítě samo mohlo rozhodnout u kterých adoptivních rodičů se cítí lépe. Nakonec je to lepší i pro adoptiní rodiče, zda jim výchova konkrétního dítěte bude vyhovovat a zda i dítě bude mít nějakou vazbu na určitého rodiče. Vždyž je to přeci to nejpřirozennější, aby si dítě mohlo mezi svými zájemci vybrat. Tu rovnost jsem myslel v duchu filozofie rovnosti šancí oboustranně i obecně v životě. Prostě pokud by se přihlásilo např. 8 hetero párů a dva homopáry pro nějakou adopci, měl by dostat občas i nějakou tu šanci homopár. Konec konců bylo by to prospěšně i kvůli "vědeckým účelům i statistikám" v rámci mezilidských vztahů. Nic násilím, ale nechat věcem volný průběh. Přeji vám šem pěkný den.

To, že většinová společnost zatím není tolik nakloněna adopcí dětí homosexuály to ještě pochopím, ale už vůbec nechápu, proč s tím nesouhlasí někteří samotní homosexuálové. Před nedávnem mě rozčílil článek s moderátorem Primy a ČR Jiřím Chumem, který se tím, že je gay netají, ale odmítá adopcí dětí G/L páry. Proboha proč? To, že některý gay by se k tomu neuměl postavit nemusí znamenat, že to právo bude odepírat jiným homosexuálům. Například lesbické ženy mají velmi silný mateřský cit pro výchovu dítěte a věřím, že i homosex. muži by se mnohdy dokázali o dítě postarat i lépe než v lecjaké heterosexuální rodině. A posměšky dětí ve škole? Ach...Děti se ve škole smějí jiným pro jakoukoli odlišnost a v průběhu života pak stejně dospějí k rozumnější soudnosti. Ono upřímně kolik dětí dnes má řádnou výchovu v heterosex. rodinách. To, že ČR je země, která má nejvíce odložených dětí v dětských ústavech, za to přeci nemohou homosexuálové. Osobně princip rovnosti v této věci by mohl být uplatňován např, tím, že se dítě může dát na zkoušku do adoptivní hetero rodiny a poté u homopárů. A pak ať se dítě samo rozhodně, kde se cítí lépe, u koho má výbudovaný citový vztah. Každý průměrně zdatný psycholog umí rozpoznat už u tříletého nebo dvouletého dítětě jaké má tužby, potřeby. Navíc jinde ve světě vychovávají homo-páry děti a ty se v životě projevili mnohdy tak heterogenně, že by museli pobuřovat i ty největší církevní hodnostáře. Jaké pak slova typu" ještě na to není čas nebo že naše společnost na to není ještě připravena apod." S tímto jdětě k čertu! Teď je ta pravá doba na bourání netrovnosti a uplatňování přirozené emancipaci homosexuálů. Nebo snad máme čekat dalších 50 či 100 let? Já jsem gay, který je v životě tak trochu solitér, takže já po výchově dítěte nemusím lpět. To ale neznamená, že jiní homosexuálové se této role nemohou bravůrně zhostit. Blaho dítěte je tam, kde má jistoty, vzory, lásku a porozumění.

J. Chum je gay? Nikdy nebol môj typ, ale vždy mal v sebe strašnú charizmu. Také niečo príťažlivé. ;) Musím povedať, že ma správa o jeho homosexualite potešila.
(PS: Sorry, že som odbočil od témy.)

"A pak ať se dítě samo rozhodne, kde se cítí lépe." Předpokládám, že by to vedlo k "podplácení" dítěte oběma rodinami - sladkosti, hračky, výlety, výhody...stejně jako se rozvádějící se manželé tahají o své děti a kolikrát toho nenechají, i když je z dítěte vychcánek.

Kdepak. Waky má pravdu v tom, že by to akorát pošramotilo psychiku dítěte. Jak by pak takoý človíček mohl v dospělosti zakládat stabilní vztah, když by znal jen svoje mobilní kořeny...

Já ve svém okolí pociťuji velmi silnou toleranci a dokonce i podporu homosexuálů. Osobně jsem se přímo nesetkal s tím, že by se vztahy s mým okolím jakkoli změnili. Ba právě naopak. Mnohé vztahy se uvedli na pravou míru. A mám pocit, že celá česká společnost je stále více tolerantní k homosexuálním párům i jednotlivcům a přiznání homosexuality dnes není zdaleka tak složité.
Co se ale týče adopce homosexuálním párem, zde je situace poněkud komplikovanější. Já sám s tímto legislativním krokem nesouhlasím. Ne snad proto, že bychom jako homosexuálové nebyli schopni dítě dobře vychovat. Ale zkrátka proto, že naše společnost není na tak závažný krok připravena a pravděpodobně největší dopad by to mělo na dítě samotné, zejména ve školním věku. Ale to je pouze můj názor.
Co si o tom myslíte vy?

To je rozumný názor. Málokdo dokáže takto uvažovat, možná ani já bych se neovládla. Klobouk dolů, man86... ale bude fajn, když se to časem vydaří a lidi budou moct adoptovat děti nehledě na pohlaví partnera.

Já věřím a doufám, že i toho se jednou dočkáme, ale myslím si, že bude ještě dlouho trvat, než naše společnost uzraje až sem. A možná je to dobře. Tohle je přeci jenom krok, který se nesmí uspěchat.

Upřímně, článek ve mně vzbuzuje tak protichůzdné pocity, že je asi nedokážu definovat :-D Je dobrý, že už není takový problém s registrací a sňatky, ale u těch dětí to pořád skřípe. Asi bude ještě pár let trvat, než pochopím, co má moje mateřství společného s názorem starého člověka, kterého ani neznám...