"Manželství má dejme tomu svůj protějšek v registrovaném partnerství."


podle mého názoru, právě ne. Manželství je rodinným institutem, registrované patrnerství jen občanským.

Je správné právně ošetřit, když si dva gayové zařídí společnou domácnost, a po letech se rozejdou, a teď co, že? Ponechávat to všechno na notáře, "máme přeci smluvní svobodu, nikdo jim nebrání, aby si své vztahy upravili", jak se domnívají něteří, zase není silným argumentem, protože dispozitivní režim by stát měl poskytovat, stejně jako je v občanském zákoníku upravena kupní smlouva, právní ujednání, která se pravidleně opakují, mají mít "rezervní" ; místo" ii v zákoně, a smlouvou se na něj může jen odkazovat.

Ale, takový zákon by měl zahrnou i nesezdanou dvojici, nebo dvě velmi blízké osoby katolický farář a jeho domácí :o), tak aby lidé s odlišnou orientací nebyli vyčleňováni z obecného režimu. Ale s rodinou by i taková úprava neměla mít správně nic společného. Tu totiž (právně) zakládá až manželství. A zda by měli mít i lidé stejného pohlaví přístup do této instituce, včetně adopce dětí, je otázka. Připomínám, že k privilegizaci heterosexuality se uchylovaly i kultury jinak sexuálně tolerantní, a že "zazdění" homosexuality v objektivně definované komunitě může být jen přechodným jevem společnosti, která se ještě nerozkoukala po křesťanské nadvládě. Pak samozřejmě nastupuje otázka, zda taková egalitarizace rodinných forem nepovede k zániku druhu... :o) To bych řekl, že je dost nepravděpodobné. Zákon sice může zrovnoprávňovat, ale rodinu a většinový sklon k ht partnerství nemůže ohrozit. Homosexualizace společnosti je nesmysl... tak to spíše vidí ti, co se - po rodinné večeři - vyrovnávají s vnitřním "démonem" :o)