Passolini, Pierre Paolo: Nečisté skutky, Amado mio

P.P. Pasolini (1922 - 1975) je známý především jako filmový režisér (směru tzv. neorealismu), patří k postavám kontroverzním jak svou tvorbou, tak životem. Na internetu je o něm dost materiálu, jako jeden příklad http://www.nostalghia.cz/pages/andele/pasolini/filmy.php

 Nečisté skutky i Amado mio (vydané v jedné knize) jsou lyrickou evokací autorova studentského mládí, kdy se vyrovnával se svou homosexuální orientací, obě se odehrávají na italském venkově a popisují především vypravěčovy erotické vztahy. Tyto vztahy nejsou nijak pevné a hluboké, mají především fyzický základ, chlapci jsou o dost mladší a jejich věk je možná poněkud na pováženou (14 - 15 let), a když vyrostou, vypravěče už příliš nezajímají. S tím snad ale není nutné mít problém, protože cílem uměleckého díla by měla být výpověď, nikoli moralistická výchova čtenáře. Popis vztahů je maximálně autentický a není na něm nic ani samolibého, ani pornografického; odráží spíš zmatky hledání a nejistot ať už vypravěče nebo jeho partnerů. Není na nich ani nic cynického; než Sto dnů Sodomy se mi při čtení vybavil třeba Šrámek. Veškeré skutečnosti jsou popsány z hlediska subjektivního vnímání, velmi imaginativně a sugestivně, mají silnou atmosféru a krásný jazyk, a čtenáři vyvstávají před očima plastické obrazy jakoby snímané filmovou kamerou. Velkou pozornost věnuje autor různým světlům v mnoha podobách, ať už je to slunce, měsíc, lucerny nebo na zahradě zářící zapomenutý pluh.

"Léto končilo své tiché zázraky: sestavovalo zářivá světla na povrchu větévek stromů, světla jemná, silná a drahocenná, zatímco dole, proti prázdnotě a záhybu kanálů, nechávala splývat čiré zdi stínů, zkadeřené zlatem. Tisíce ptáků prozpěvovalo v rozličných stupnicích, střídali si a překrývali, sladce přerušovali ticho hned modulacemi jako z lidského hrdla, hned bezvadnými zvířecími trylky s pískotem."

 "Je zbytečné, abych vzpomínal na tisíce podob chlapců, kteří se mě dotýkali a uvrhovali mě do stavu žhavého bušení srdce, sváděl jsem je neadekvátními prostředky, spíše prostředky zoufalce než nezkušeného. Neodvažoval jsem se riskovat jakoukoliv ostudu, zkoušet jakýkoliv krok, abych zastavil na své silnici jednoho z těch chlapců, kteří se mě "dotýkali", jezdili bezcitně na svých kolech nebo pracovali na vinici. Vracel jsem se domů okolo hodiny nešpor, v mrazivé mlze, na obzoru, za několika žlutých světel rozsvícených podél trati, ve velké, pohřební opuštěnosti polí. Když jsem míjel nějaký dům nebo osadu, přepadla mě vůně ohně spolu se zmateným a poklidným křikem, který oznamuje večeři."

Knihu můžu jednoznačně doporučit, ať už čtenáři, který hledá popis a reflexi homosexuálních vztahů, tak tomu, který ocení krásný jazyk charismatického líčení.