004.cz

Neklidná noc soudce Bergmanna

"Líčení se odročuje na příští úterý 21. 7. 2270 Nového letopočtu. " Soudce John Bergmann si sbalil spisy a utřel si zpocené čelo. Na displeji jeho náramkového globafonu zrovna naskočila fotka zamračeného obličeje. Fotka patřila Johnovu příteli Tomovi a znamenalo to, že zpráva je od něj a že, když ji před několika okamžiky posílal, neměl zrovna veselou náladu. John si vzkaz přehrál ještě v soudní síni.

"Johne, vím, že to je důležitý případ a že ti na něm záleží, ale myslím, že by se nikomu nic nestalo, kdyby si jednání ukončil o nějakou tu hodinku dříve. Naštěstí kluci nejsou doma. Nezapomeň, že je máš zítra vyzvednout v 9 ráno na letišti. Já už jdu spát, dobrou noc. "
John vyšel na chodbu. "Myslel jsem, že v tuto hodinu již dáte pokoj" zamumlal John spíše jen pro sebe.

Pane Bergmanne, deník Úder tvrdí, že má vaše autentické audiové vyjádření, že prý jste přesvědčen o nevině obžalovaného. Je to pravda?"
"Pánové, omlouvám se, jsem unaven a navíc jsem jasně říkal, že až do vynesení rozsudku nemíním případ nijak komentovat, a co píše Úder mě s prominutím nezajímá. Můžete prosím ustoupit, mohl bych projít, děkuji.... "
"Jak nám tedy vysvětlíte, že Úder..... ," konec otázky už soudce Bergmann neslyšel, seděl už ve svém magnetomobilu, který s ním uháněl k domovu.
"Už aby ten případ byl za mnou" povzdychl si John a ještě jednou se podíval na fotku mile se zlobícího přítele, než vzkaz definitivně smazal. "Promiň, slibuji, že to bylo naposled," zašeptal John.

Doma John ani nerozsvěcoval, potmě se převlékl, opláchl a vklouzl tiše do postele. Chvíli se převaloval a pak se opatrně zeptal: "Spíš?"
"Ne," ozval se stroze vedle něj Tomův hlas a pokračoval: "Johne, mám z toho případu strach, nerad bych, kdyby ti někdo kvůli tomu případu chtěl ublížit. Ti vlčáci z SPSP (Strana pravdy svatého Paula – pozn. autora) z toho udělali obrovský humbuk. Víš, že vlastní většinu celoguvernátského tisku. A podle toho taky zpravodajství o cause Barnes vypadá. Jestli jej prý neodsoudíš, podporuješ tím anarchii a zoochování. Jestli to tak prý půjde dál, povede to k návratu k bezvěrectví, válkám a chaosu, jaké vládly v zoodobě před příchodem Svatého Paula. Navíc se kvůli novinářům nemohu ani dostat domů, musel jsem zadem, abych se jim vyhnul. "
"Ale Tome," odvětil John, když Tom konečně skončil svůj monolog a pokračoval: "Tak zlé to snad nebude, jsem nejvyšší soudce Severoamerického guvernátu a jen tak něco se mnou nepohne, ostatně před domem teď žádní novináři nebyli," řekl již s úsměvným tónem John.
"Bodejť by byli," odvětil naoko zlobným hlasem Tom. "Taky jsem jim řek, že dnes čekají nadarmo, že už dnes nepřijdeš. "
"Jsi hodný Tome, víš, něco ti řeknu. Ti slavní strážci morálky z SPSP si vykládají Svatou knihu, jak se jim hodí do krámu. Historici tvrdí, že přechod ze Zoodoby, kdy lidé ještě žili párově - muž se ženou- až do dnešní doby naší civilizované společnosti, kde muži žijí s muži a ženy s ženami, jak velí rozum i zákon, nemohl být skokový, zničehonic, jak tvrdí SPSP, ale prý to trvalo staletí, ba spíš tisíciletí. Potřeba různopohlavního vztahu zde byla hlavně z důvodu rozmnožování a zanikla až ovládnutím mimotělního rozmnožování. Tím se změnil postupně lidský genom, který řídí hormonální pochody v našem těle. Vůbec se mi nelíbí, že lidem před Paulem se dnes říká hanlivě Zoolidé. Vždyť měli své jazyky, písmo, různé kultury, které přetrvávaly tisíciletí. Ano, rozmnožovali se jako zvířata a někdy se chovali ještě hůře, než zvířata, ale to neznamená, že je můžeme za zvířata označit. Co o nich víme? Nezapomeň, že jsme jejich potomky," řekl ke konci skoro vyčítavým hlasem John svému zákonnému partnerovi a příteli.

Tom se chvíli zamýšlí a pak dodává: "Hmmm... , něco na tom bude, ale vysvětli to lidem. Od malička jsou masírováni paulovskou výchovou a jejich dogmatickou vírou o duální společnosti na jedné straně mužů, jež vychovávají hochy a na straně druhé žen, mající za úkol zase vychovávat dívky, jak se ženy a muži krásně doplňují, ale jež jsou nuceni žít v soukromí přísně odděleně. "
"Všichni ne," přerušil Toma John a pokračuje: "Jak jistě víš, v Severoevropském guvernátu se prý různopohlavní vztahy tolerují. Tyto mužsko-ženské páry se čím dále více hlásí o svá práva, lékaři dokonce dnes tvrdí, že to nedělají natruc všemocné SPSP, ale že se tak narodili, prý je pro ně přirozené. "
"No jó, ale jiní doktoři a taky genetičtí inženýři zase tvrdí, že genom člověka mají stoprocentně pod kontrolou a že se nemůže stát, že by se zrodil jedinec přitahován opačným pohlavím. Čert aby se v tom vyznal. A spěme už, za chvíli bude svítat. Za pár hodin tu budou naši kluci. Připrav se na jejich nepříjemné dotazy. Velmi špatně nesou, že je jim spolužáky vyčítáno, že jejich otec chce osvobodit zoočlověka. "
"Tome, neříkej prosím tě to slovo. "
"Které?"
"No to – zoočlověk, zní to tak nějak urážlivě. Barnes je přece normální inteligentní vzdělaný člověk, jenž se ničím od nás neodlišuje. "
"Neodlišuje? Vždyť žije s ženou a ještě se tím chlubí. Dovedeš si je představit v posteli?"
"Ne, nedovedu, a tak si to prostě nepředstavuji. Tome, proboha, on za to nemůže, narodil se tak!"
"Johne? Víš, že zítra, vlastně už dnes, proběhne zase jedna z jejich neslavných demonstrací? Požadují stále více, dokonce chtějí různopohlavní soužití uzákonit. Viděl si je posledně, nevěděl jsem, zda se mám smát či brečet. Muži ruku v ruce společně s ženami. Neměli ani barevně rozlišené oblečení, jak to ukládá zákon. Hrůza!"
"No a co? Tome, právě o to jim jde, chtějí na sebe upozornit, že jsou jiní a zároveň stejní, že jsou stvořeni jeden pro druhého, že se mají rádi, že se milují, stejně jako my dva, chápeš? A já je mám za to zavírat?", chrlil ze sebe John.
"No dobře, ale oni požadují, čím dál víc. Prý chtějí vychovávat i děti. Copak je normální, aby kluka vychovávala žena a naopak? A jak k tomu ty děti přijdou?", kontruje mu Tom.
"Ne Tome, nesouhlasím s tebou, nevidím v tom nic špatného, dříve to bylo běžné," nesouhlasně kroutí hlavou John.
"Ano, ale v zoodobě, to ještě nebyli lidé v pravém dnešním slova smyslu, byli to zoolidé, měli blíž ke zvířatům, než k nám. Vždyť ve Svaté knize se píše: ,A tu Paul přistoupil k mikrofonu a řekl: Bůh vám dal rozum, abyste se odlišili od zvířat. Chovejte se podle toho a milujte se muži s muži a ženy s ženami a chovejte k sobě lásku, abyste dosáhli nejvyšší harmonie a klidu a míru. A hříšnici, nechť slyší, že ani zloději ani lakomci ani nemravní ani zvráceni nebudou mít účast v Božím království‘ - je jasné, že těmi zvrácenými jsou myšleni muži a ženy navzájem spolu provozující sex. Nevěřím, že za tím může být opravdová láska, jak nás o tom přesvědčuje Barnes," snaží se Tom oponovat.
"Vidím, že Svatou knihu máš dobře naučenou," směje se John "to je pasáž NewYorským kapitola 15, že je to tak? Jenže právě tato pasáž má svůj háček. V původním textu Svaté knihy prý stálo: ,.. milujte se muži a ženy... ,‘ a ta dnešní podoba textu byla změněna již před lety vysokými hodnostáři, a to tajně, na jednom ze Svatých koncilů Svaté církve Josefa Paula," říká s mírně škodolibým úsměvem John.
Oba se po těchto slovech na dlouho odmlčeli a zírajíce do stropu tiše přemýšleli.
"Tome," ozval se po chvíli John, "je v tom hodně pochybností, nikdo přece nemá patent na pravdu, ani SPSP a jejich církev. Co bys dělal, kdyby jeden z našich kluků byl jako Barnes?"
"Hele Johne, to jsou pěkně blbý řeči. Martin i Tomáš jsou normální zdraví kluci. Ten starší už dokonce někoho má a myslím, že holka to rozhodně není" odvětil se smíchem Tom. Na ta slova se překulil a přetáhnul si peřinu přes hlavu, aby tak dal Johnovi jasně najevo, že nemíní pokračovat v tomto nekonečném nočním rozhovoru a že už míní opravdu aspoň na chvilku zamhouřit oči.
John, jakoby to respektoval a rovněž zmlknul, zkusil dokonce zavřít oči, ale stejně si byl jist, že už neusne. Dlouze pak přemýšlel nad tím, o čem s Tomem před chvíli tak dlouho a vášnivě debatovali.

Pak se John zasnil a na pokraji spánku a bdění si představoval ten dávný svět, kdy lidé žili v párech a sám se podivil, že tyto představy mu vůbec nejsou nepříjemné. Představoval si svého přítele Toma, jako ženu a taky kluky, jak se o ně oba dva společně starají v této podobě a vůbec mu to nepřišlo směšné.
Pak se však John zamračil a rychle se tyto myšlenky snažil odehnat. Dokonce si šeptem sám sobě začal přikazovat: "Johne, takhle spravedlnosti nepomůžeš, když do toho začneš tahat své emoce, nebudeš nestranný, budeš podjatý, musíš se od všech emocí oprostit a pokusit se případ vyřešit podle svého svědomí, ale taky podle zákonů naší země. Tento případ je precedens a proto velmi důležitý, nesmíš dopustit, aby jej rozhodli sympatie nebo antipatie k obžalovanému!" John nakonec přece jen zamhouřil na chvíli obě oči a na chvilku usnul, zdálo se mu, že uběhla tak minutka, dvě, když se vedle něho ozvalo rázné: "Tak a je ráno. To jsme toho zase naspali," řekl vyčítavým hlasem Tom, který se právě probudil, protáhl se a s mohutným zívnutím odkráčel do kuchyně zapnout kávovar a otevřít okno, aby vyvětral. "Johne? Slyšíš venku ten hluk? No jasně, myslel jsem si to, jsou to oni, ta demonstrace, pojď se taky kouknout. V čele kráčí chlap s velikým transparentem, je na něm muž a žena vedoucí se za ruku. Ta žena je nějaká divná. Johne podrž se, už je mi to jasné, má to znamenat, že v sobě nese nenarozené dítě, no ta má teda ránu. Je tam něco i napsáno, počkej.... ,Děti se mají radit... ‘, né počkej- ,Děti se mají rodit, ne vyrábět‘ ," opravil se Tom a dále četl: "A taky tam stojí - ,Svobodu pro Barense‘.

Poté se Tom vrátil do ložnice a tichým vážným hlasem směrem k Johnovi prohlásil: "Člověče Johne, řeknu ti, že tím tvým procesem to vůbec neskončí, spíše vše teprve začne, vůbec ti ten proces nezávidím". John se na svého přítele usmál a aby odlehčil atmosféru, obrátil se na druhý bok a s prosíkem zakňoural: "Tome, nech mě ještě chvilku spát, aspoň dvacet minut, prosím.... " Tom se usmál a odkráčel do kuchyně připravit pro oba snídani.

Neklidná noc soudce Bergmanna - komentáře

K článku není žádný komentář
pravidla pro veřejnost odkazy rubriky posledních 100 komentářů
© 2001 - 2018 Code004 / | ISSN 1214-4452 | Inzerujte na 004.cz | Powered by phpRS |