Mnoho odpovědí na své otázky získáte v archívu starších diskuzních fór webu, pro toto téma zdePříčiny homosexuální orientace nejsou ještě zdaleka dořešenou otázkou. Po mnoho desetiletí se pracuje na výzkumech sexuální orientace lidí a zvířat, ale již dnes je jasné, že homosexualita má původ ve složitém souboru psychických, genetických, hormonálních a embryogenetických faktorů.
Jednou z možností vzniku homosexuality by mohly být genetické predispozice jedince. Tyto teorie byly publikovány na základě genetických výzkumů posledních let. Vznik homosexuální orientace není možné vysvětlit prostou aplikací mendelovských zákonů dědičnosti jako projev recesivního genu.
V roce 1993 provedl Hamer genetickou analýzu chromozómu X (jeden ze dvou chromozómů určujících pohlaví) u homosexuálních mužů. Nalezl u nich v úseku q 28 dlouhého raménka totožnou sekvenci nukleotidu, tedy pravděpodobný "gen homosexuality". Tato teorie tedy předpokládá, že homosexuální orientace - nebo spíše jeden z jejích subtypů - je geneticky podmíněná a přenáší se podobně jako hemofilie přes pohlavní chromozóm X. Přetrvávají pochybnosti, zda vzhledem k četnosti výskytu homosexuality a omezené reprodukci gay mužů lze její vznik vysvětlit pouze takto. Práce je dále metodologicky kritizována pro nedostatky srovnávacího kontrolního vzorku. Navíc se tato teorie vůbec nevyjadřuje ke vzniku ženské homosexuality.
Psycholog Michael Bailey ze Severozápadní univerzity a psychiatr Richard Pillard z Bostonské univerzity zkoumali sexuální orientaci sourozenců, kteří vyrůstali společně. Zjistili, že když jeden ze sourozenců je homosexuál, pravděpodobnost, že i druhý sourozenec bude homosexuál, je následující:
Tato studie také prokazuje, že sexuální orientace má silnou genetickou složku.
Mnoho odpovědí na své otázky získáte v archívu starších diskuzních fór webu, pro toto téma zde