www.004.cz >Partnerské vztahy > Partnerská komunikace

Autor: -par->, Téma: Partnerské vztahy, Vydáno dne: 27. 11. 2017
Článek pochází z internetového magazínu 004.cz, ISSN 1214-4452. Všechna práva autorů vyhrazena.

Rozhodování o společných činnostech není závislé nejen na slušnosti a ohleduplnosti, ale ani na lásce. Je to sice divné, avšak skutečně není...

Následující kapitoly na sebe těsně navazují a jejich rozdělení je pouze z důvodu jejich délky.

Komunikace a láska

Rozhodování o společných činnostech není závislé nejen na slušnosti a ohleduplnosti, ale ani na lásce. Je to sice divné, avšak skutečně není.

Je pravda, že když se přestanu mít s přítelem rád, záměrně nějak kazím rozhodování, aby nevycházelo a byl důvod rozejít se. Ovšem i když se máme oba rádi natolik, až by nad tím každý dojetím zaplakal, jsme ohroženi hádkami, které vzniknou z toho, že nemáme zavedený systém rozhodování při neshodě a spoléháme se na lásku.

Zaveďme názorný příklad, který operativně pojmenujme Šumava a Krkonoše. Doporučuji se s následující úvahou ztotožnit do morku kostí, nechcete-li si rozbít hodnotný milostný vztah.

Představme si, že můj přítel chce jet do Krkonoš a já na Šumavu. Vznikla neshoda v návrhu na společnou činnost. V počátcích lásky má být tento problém skoro zanedbatelný.

Hlavní přece je, že budeme spolu, a čert to vem, jestli spolu budeme na širých pláních Šumavy či příkrých svazích Krkonoš. Jenomže chodím-li už se svým přítelem rok, hle, dostaví se ono zmíněné škubnutí v mysli, jestliže se má milovaný rozhodne pro Krkonoše a odmítá se se mnou vypravit na Šumavu. A vysloví ten klasický, lépe řečeno klasicky nesmyslný výrok: "Jestli mě máš rád, pojedeš se mnou do Krkonoš." Jsem-li na příteli citově víc závislý než ona na mně, čili pokud ho mám víc rád než on mě, jsem vůči němu v nižší pozici, a pak mi nezbývá než jet do Krkonoš. Jenomže takový miláček se mnou bude za nějaký čas zametat a posléze ho omrzím, protože kdo by měl rád ty, kteří se bez řečí a ve všem podvolují.

I láska je vztah principiálně rovnoprávný a na výrok: "Jestli mě máš rád, pojedeš se mnou do Krkonoš," musí nutně zaznít mé: "Jestli mě máš rád, pojedeme na Šumavu." Pokud je přítel chápavý, jemně se usměje, tak jak by se měl usmívat často, a řekne: "Hošánku, vždyť ty máš úplnou pravdu a já jsem hloupej, protože tě mám opravdu rád stejně jako ty mě, tak abys věděl, pojede tam, kam chceš ty, tedy na Šumavu." Já jsem jinoch nezabedněný, a tak odvětím: "Kdepak, to nejde. Vypadalo by to, jako že já tě nemám dost rád. Já tě mám ale strašně rád, a proto pojedeme tam, kam chceš ty, tedy do Krkonoš."

Jak už asi čtenář pochopil, zase chceme každý někam jinam, neboli je tu zase neshoda v návrhu na rozhodování. Řekněme si tu větu nahlas a pokusme se jí uvěřit: Rozhodování o společných činnostech nesmí být uspořádáno z hlediska vzájemné lásky, protože je na lásce opravdu nezávislé. Mám s tímto tvrzením ustavičné nesnáze, nikdo mi ho nechce věřit, a tak pořád zní světem to strašně nemravné citové vydírání: Jestli mě máš rád, vyhovíš mi.