O'Connorová - rebelka se sametovým hlasem a komplikovanou duší

Praha 1. července (ČTK) - V roce 1992 roztrhala v přímém přenosu fotku papeže na protest proti ututlávání pedofilních afér irských kněží a sedm let nato se nechala vysvětit na kněze římskokatolické církve. Irská zpěvačka Sinéad O'Connorová, která v sobotu vystoupí na zámku Sychrov, však proslula nejen jako rozpolcená rebelka s milimetrovým sestřihem vlasů, ale i sametovým hlasem, někdy ostrým jako břitva, a několika veleúspěšnými alby. Do ČR zavítá tato třiačtyřicetiletá zpěvačka počtvrté, naposledy zpívala před dvěma lety v Ostravě.

Zatím poslední z řady jejích mnohdy kontroverzních alb vyšlo v roce 2007 pod příznačným názvem Theology. Kariéra O'Connorové, u níž byla provokace často důležitější než hudba, se totiž často točila kolem jejího komplikovaného vztahu k Bohu. Před pár lety svůj postoj v jednom rozhovoru vysvětlila tak, že se snaží "zachránit Boha před náboženstvím". Za jejím rebelstvím ale mnohdy stál i protest proti porušování lidských práv či proti válce. Veřejně vystoupila například proti válce v Perském zálivu, podílela se na koncertech pro Kurdy, na podporu Amnesty International či boje proti AIDS.

Odpor k institucím demonstrovala i při udílení cen Grammy, kde vystoupila s terčem namalovaným nad levým uchem a dupačkami svého syna Jakea za pasem. Jindy toto ocenění ani nepřevzala, stejně jako cenu Brit Awards. Když jí v roce 1992 v New Jersey řekli, že je tamním zvykem zazpívat před koncertem americkou hymnu, se slovy "co je to za blbost?" odmítla. 

Sinéad O'Connorová se narodila 8. prosince 1966 v Dublinu jako třetí ze čtyř dětí - podle ní "čtyř příčin nenávisti mezi jejími rodiči", kteří se rozešli, když jí bylo sedm let. "Moje matka byla ta nejodpornější žena, s jakou jsem se kdy setkala. Mlátila nás hokejkou, bavilo ji nás pokořovat," řešila si později přes média svá traumata z dětství. Tyto vzpomínky vyzpívala na své čtvrté, komorně ztichlé desce Universal Mother (1994).

Své první sólové album The Lion and the Cobra natáčela ve svých jedenadvaceti letech; krátce před tím se jí zabila matka při autonehodě a Sinéad byla v sedmém měsíci těhotenství. Již s tímto albem, pojmenovaným podle verše starozákonního žalmu, jehož se dodnes prodalo přes dva a půl milionu kusů, absolvovala úspěšné turné po Evropě a USA. Řadu fanoušků ale brzy ztratila (a jiné naopak získala) svými kontroverzními názory, mimo jiné podporou teroristické Irské republikánské armády (IRA).

Nejslavnějším a nejprodávanějším albem (sedm milionů kusů) O'Connorové se stalo její druhé album I Do Not Want What I Haven't Got (1990), které zahrnuje i přepracovanou verzi Princovy písně Nothing Compares 2 U (Nic se ti nevyrovná), jež se stala megahitem a obrátila svět na holohlavou víru. Černobílý klip k této skladbě, zabírající pouze zmučenou Sinéadinu tvář, po níž stéká slza, znamenal i hozenou rukavici barevné a poskakující hudební stanici MTV.

Introvertní zpěvačka s komplikovanou duší se však jen těžko vyrovnávala s úspěchem. Ve druhé polovině devadesátých let sice natáčela další alba a koncertovala, ale postupně se stahovala do ústraní. Občas spolupracovala s jinými hudebníky, například s Peterem Gabrielem, skupinou U2, Mobym či formací Massive Attack a společné nahrávky s nimi vydala v roce 2005 jako kompilaci Collaborations. Týž rok jí vyšlo sedmé sólové album, respektive dvojalbum Throw Down Your Arms, ve stylu jamajského reggae.

Sinéad O'Connorová byla dvakrát vdaná - za hudebníka Johna Reynoldse, s nímž má syna Jakea (1987), a za novináře Nicka Sommerlada. Otci jejích dalších dětí jsou novinář John Waters (dcera Róisín), hudebník Donal Lunny (syn Shane) a Frank Bonadio (syn Yeshna). Peklem si O'Connorová prošla po tříletém boji o dceru, který vyvrcholil jejím pokusem o sebevraždu.