Ryan Halligan byl po řadu měsíců vystaven posměchu. Spolužáci ze třídy o tomto třináctiletém chlapci díky internetu rozšířili pomluvu, že je homosexuál. Oblíbená dívka ze třídy předstírala, že se jí líbí, a chatovala s ním na síti proto, aby pak zkopírovala jejich osobní vzkazy, o něž se pak podělila s kamarády. Halligan z Essex Junction v americkém Vermontu nebyl s to se s tím vypořádat a spáchal sebevraždu. Na svých webových stránkách o tom píše časopis New Scientist.
Gail Jonesová, patnáctiletá dívka z Tranmere u britského Liverpoolu, si vzala život poté, co každých 30 minut obdržela 20 telefonátů, aniž někdo cokoli řekl. Její otec Glyn se domnívá, že telefonátem, který ji definitivně přivedl k sebevraždě, byl hovor, který obdržela v půlce noci.
Toto jsou extrémní, avšak nikoli výjimečné příklady devastace, kterou může vyvolat kybernetická šikana. Od roku 2003, kdy zemřel Halligan, a roku 2000, kdy si vzala život Jonesová, se stále víc a víc dětí připojuje na internet. Je tak pravděpodobné, že online obtěžování, včetně zasílání výhrůžných vzkazů, zveřejňování soukromých dopisů a publikování neuctivých videozáznamů či fotografií online, se zvyšuje.
Červnová studie organizace Pew Internet & American Life Project zjistila, že jedna třetina amerických teenagerů využívajících internet byla terčem kybernetického obtěžování. Mezitím, jak se internetová komunikace vyvíjí od zasílání vzkazů a chatovacích místností k místům vytvářejícím sociální sítě či YouTube, se místa, na nichž se obtěžování objevuje, stávají stále důležitější pro životy mladých lidí.
Výzkum příčin a dopadů kybernetické šikany je stále v plenkách. Je ale stále jasnější, že aspekty online komunikace podporuje lidi v agresivním jednání a vybízí k činům, jichž by si v reálném životě neodvážili. Navíc schopnost dostat se k víc lidem a kultura neustálého připojení znamená, že kybernetické obtěžování může mít dokonce škodlivější dopad, než šikana někde ve škole.
"Je to šikana ze školního hřiště přenesená do vyšší úrovně," říká Justin Patchin, kriminolog z Wisconsinské univerzity v Eau Claire. Studie výzkumné společnosti YouGov sídlící v Británii v roce 2006 zjistila, že pro jednoho z osmi lidí je kybernetické týrání dokonce horší než to fyzické.
Jedním z důvodů je už samo množství lidí, kteří mohou vidět to, co je na síti zveřejněno. "Bylo by špatné i to, kdy byl někdo s využitím internetu týrán jedním mladistvým a nikdo jiný by o tom nevěděl, avšak nějaké video spatřené stovkami i tisíci vrstevníků může být zničující," soudí psycholog Robin Kowalski z Clemsonovy univerzity v Jižní Karolíně.
Ghyslain Raza to sám na svou kůži zažil. V roce 2002 tento trochu neohrabaný kanadský teenager s nadváhou natočil své vlastní video se světelným mečem jako z filmů Hvězdné války, které pak zapomněl ve škole. Když ho jeho spolužáci našli, umístili ho na internet jako vtip. Razu to tak rozložilo, že školní rok dokončil v psychiatrické léčebně. Bohužel pro něj jeho video nepovažovali za legrační jen jeho spolužáci - podle britské marketingové společnosti The Viral Factory se v roce 2006 stalo jedním z nejčastěji stahovaných videozáznamů na internetu.
Dalším důvodem, proč je kybernetická šikana tak škodlivá, je její nepřetržitost, říká britský expert John Carr. "Když jsem byl dítě, šikana ze školního hřiště skončila, když zazvonilo a vy jste se vrátil zpátky (do třídy) nebo když jste šli po skončení vyučování domů. S kybernetickým týráním je to 24 hodin denně, sedm dní v týdnu a 365 dní v roce. Není úniku," dodává.
Zatímco dospělý může jednoduše počítač vypnout, tak toto není tak úplně volbou pro dnešní teenagery, kteří jsou závislí na internetu kvůli komunikování s vrstevníky. "Je to generace věčně připojených," říká Kowalski. "Je to způsob, jakým komunikují," dodává. V USA 93 procent teenagerů internet využívá a 61 procent jde na síť každý den.