Praha 1. prosince (ČTK) - Česká republika sice patří mezi země s nejnižším výskytem AIDS, ale i zde počet nakažených stoupá. Podle některých odborníků se navíc mladší ročníky přestávají této nemoci obávat. Česko přitom v porovnání s jinými evropskými státy vynakládá nejméně peněz na prevenci a dokonce tyto finanční prostředky snižuje, což odporuje mezinárodním závazkům, k nimž se přihlásila. Letos stát na prevenci vyčlenil 16 milionů korun, to je téměř o čtvrtinu méně než loni, řekl novinářům manažer Národního programu pro HIV/AIDS Jaroslav Jedlička.
Odhaduje se, že půl procenta obyvatel zeměkoule je nakaženo virem HIV a 25 milionů lidí na AIDS zemřelo. V Evropě bylo infikováno 1,5 milionu osob, z toho 220.000 lidí se infikovalo loni. V ČR bylo loni evidováno 90 nových pacientů, z toho v 53 procentech případů se nakazili při homosexuální styku, ve 32 při heterosexuálním. Celkem bylo v Česku dosud evidováno 904 nakažených.
V současné době existují antiretrovirální preparáty, které snižují množství virových částic v krvi a zároveň snižují riziko, že infikovaný člověk nakazí někoho dalšího. Zároveň oddalují propuknutí AIDS.
Vedoucí Národní referenční laboratoře pro AIDS Marie Brůčková uvedla, že Česko zavedlo laboratorní diagnostiku na virus HIV v roce 1985 a má síť 160 laboratoří. Ročně se uskuteční zhruba 850.000 krevních testů zjišťujících přítomnost viru HIV, z toho půl milionu u dárců krve. Testy pro dárce krve byly zavedeny v roce 1987. Ještě před tímto opatřením se po transfúzi krve nakazilo 32 lidí, z toho 14 dosud žije.
Česká společnosti AIDS pomoci a Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu pořádala dnes při příležitosti Světového dne AIDS ve 165 městech sbírku Červená stužka a v Praze na Václavském náměstí byl informační stánek. Tajemník společnosti AIDS pomoci Miroslav Hlavatý ČTK řekl, že lidé mají zájem o informace týkající se této problematiky, dobrovolníci jim proto vedle stužky nabízejí také informační letáčky.
Podle Hlavatého se občané zajímají většinou o to, jak se nenakazit a pozitivní je, že se zajímají i o život lidí s HIV. Postupně se mění postoje veřejnosti. Na počátku sbírky, některé školy odmítaly poskytnout studenty, kteří by se do sbírky zapojili. Lidé na ulicích se zase domnívali, že dobrovolníci sami jsou nositeli viru HIV, a odmítali se s nimi bavit.