Měsíc po začátku španělské občanské války nechali fašisté v rokli u Víznaru poblíž Granady popravit čtyři zajatce. Proti jednomu z mužů zastřeleným dne 19. srpna 1936 však drábové pozdějšího diktátora Franciska Franka postupovali s obzvláštní brutalitou. Byl jím Federico García Lorca, nejslavnější a až do dnešních dnů nejpřekládanější španělský básník a dramatik.
Granada/Praha 18. srpna (ČTK) - Měsíc po začátku španělské občanské války nechali fašisté v rokli u Víznaru poblíž Granady popravit čtyři zajatce. Proti jednomu z mužů zastřeleným dne 19. srpna 1936 však drábové pozdějšího diktátora Franciska Franka postupovali s obzvláštní brutalitou. Byl jím Federico García Lorca, nejslavnější a až do dnešních dnů nejpřekládanější španělský básník a dramatik.
Fašisté Lorku nenáviděli coby republikána, homosexuála a "lidového básníka", který prý "svým perem způsobil více škody než jiní pistolí." I poté, co už s rozdrcenou lebkou a provrtáno několika projektily leželo tělo jen osmatřicetiletého přívržence levice v masovém hrobě, plivali na něj a nadávali mu do "rudých buzerantů".
Lorka, příslušník nejvýznamnějšího španělského literárního hnutí první poloviny 20. století "generace roku 27", se už během studií živě podílel na aktivitách literární avantgardy. Ve svých dílech propojoval prvky andaluské lidové poezie s tehdejšími moderními básnickými směry jako futurismus, dadaismus nebo surrealismus. Velmi inspirativní byl rovněž jeho vztah k Salvadoru Dalímu, do něhož byl zamilován.
První sbírka Dojmy a krajiny mu vyšla v roce 1918, celosvětově jej ale proslavily především Cikánské romance či Písně a divadelní hry jako Krvavá svatba, Dům Bernardy Alby nebo Pláňka. Kromě toho Lorka také maloval a hrál na klavír. Hudbě celý život vyjadřoval svůj neskonalý obdiv.