Dvakrát byl držen v nacistickém vězení a nakonec skončil v koncentračním táboře v Buchenwaldu - jediným proviněním, kterého se Rudolf Brázda, bývalý vězeň česko-německého původu, dopustil, byla odlišná sexuální orientace.
Mylhúzy (Francie) 6. června (AFP/ČTK) - Dvakrát byl držen v nacistickém vězení a nakonec skončil v koncentračním táboře v Buchenwaldu - jediným proviněním, kterého se Rudolf Brázda, bývalý vězeň česko-německého původu, dopustil, byla odlišná sexuální orientace. Sedmadevadesátiletý pamětník takzvaných růžových trojúhelníků, kterými byli v nacistických koncentračních táborech označováni homosexuálové, se nyní ve Francii rozhodl napsat o svém životním osudu knihu.
"Můj život byl krutý. Ze všeho jsem se ale dokázal dostat, ze všeho," řekl agentuře AFP Brázda, který nyní žije na předměstí francouzského města Mylhúzy.
V knize nazvané Itinéraire d’un Triangle rose (Cesta růžového trojúhelníku), kterou napsal společně s francouzským spisovatelem Jeanem-Lucem Schwabem, vzpomíná na 32 měsíců strávených v koncentračním táboře, na všudypřítomnou smrt, mlácení a urážky. Součástí knihy jsou i historické studie, které mají vyprávění uvést to širšího dobového kontextu. Podle Brázdy mají paměti sloužit především k tomu, "aby si mladší generace mohly přečíst to, čím já jsem prošel".
Brázda se narodil v roce 1913 do české rodiny žijící v německém Sasku. Svoji sexuální orientaci objevil v pubertě. V roce 1934 byl odsouzen na šest měsíců vězení za "smilstvo mezi muži" a později vyhoštěn do Československa. za nacistického protektorátu byl znovu zatčen a odsouzen za stejný prohřešek k 14 měsícům vězení. Jako recidivista byl poté deportován do Buchenwaldu, kde se mu prý podařilo přežít pouze díky obrovskému štěstí.
Stejně jako on bylo v nacistickém Německu kvůli odlišné sexuální orientaci deportováno 10.000 až 15.000 lidí. "Nacisté považovali homosexualitu za nemoc, která výrazně ohrožuje uchování rasy," vysvětluje Schwab. "Je děsivé, že přesně tento druh argumentace můžeme v dnešní době slyšet z úst některých homofobů," dodal spisovatel.
Po desetiletí se o utrpení lidí stigmatizovaných růžovými trojúhelníky prakticky nemluvilo. Od osmdesátých let se ale příběhy těchto lidí začaly objevovat v literatuře, divadle a ve filmu. Mezi ně patří například svědectví Francouze Pierra Seela, který byl v roce 1941 deportován do "nápravného tábora" v Schirmecku.
Když byl v roce 2008 v Berlíně odhalen pomník homosexuálům, kteří se stali oběťmi nacistické perzekuce, tvrdili organizátoři, že se nepodařilo najít žádného pamětníka, který byl nacisty vězněn. Rudolf Brázda se proto rozhodl vystoupit z anonymity. O několik měsíců později byl čestným hostem berlínského průvodu Gay Pride a společně se starostou města Klausem Wowereitem, který se otevřeně hlásí ke své homosexuální orientaci, položil u památníku kytici. Pro tuto příležitost si stejně jako na rozhovor s AFP oblékl růžovou košili.
"Nejradši nosím růžovou, protože je to barva, kterou se nacisté rozhodli nás stigmatizovat," žertuje již téměř stoletý Brázda. "Teď se mám výborně. Kašlu na to, co si o mne lidi myslí. Homosexualita už není zakázaná, jsme svobodní a za to jsem šťastný."