Ve Francii vychází nová biografie o zesnulém králi módy Yvesu Saint Laurentovi, jejíž obsah může vzbudit kontroverze. Autorka knihy Marie-Dominique Lelievreová si totiž nebere servítky.
Paříž 18. ledna (zpravodaj ČTK) - Ve Francii vychází nová biografie o zesnulém králi módy Yvesu Saint Laurentovi, jejíž obsah může vzbudit kontroverze. Autorka knihy Marie-Dominique Lelievreová si totiž nebere servítky: známého tvůrce šťavnatě popisuje jako hysterika pronásledovaného neustálou úzkostí a depresemi, jenž utíkal do světa drog a který se úspěšnou podnikatelskou módní ikonou stal také díky důslednosti a jasnozřivosti svého partnera Pierra Bergého.
Podle novinářky Lelievreové tvořili nerozlučnou dvojici nejen po osobní, ale i po profesionální stránce. A to na základě protikladů jako umělec a finančník, ostýchavec a cholerik, nemluva a řečník. Jestliže Saint Laurent měl zlaté ručičky, Bergé ukazoval, že dokáže vládnout železnou pěstí.
Byl tím, kdo překlenuje Saint Laurentovy slabiny, a stal se mu nezbytným. Bez Bergého by se patrně značka YSL nestala velkou finanční říší.
Návrhářská hvězda první velikosti byla do práce jako kat a dospěla svou horečnatostí do stadia totálního fyzického a psychického vyčerpání již před padesátkou. Saint Laurentovi k tomu ovšem dopomáhalo to, že se snažil přebít úzkosti ze snahy být stále nejlepší, v nichž se utápěl, a to amfetaminy, whiskou nebo kokainem.
Budoval mezi sebou a vnějším světem vysokou zeď, uzavíral se do svého tísnivé samoty. Ubližoval lidem kolem sebe, ale hlavně sobě. Měl tyranskou moc těch slabých, kteří manipulují okolím a uvádějí je v přesvědčení, že jeho chyby se nepočítají. V nejhorších dobách házel po svých blízkých předměty - stal se prý mistrem v házení popelníků, sdělila Lelievreová listu Le Journal de Dimanche.
Z velkého egocentrika v dětství se stal hysterik schopný jen převratných děl, těžce se potýkající se svou homosexualitou, kvůli které musel sklízet posměch, jenž o to více těžce snášel. Bylo mu už 50, když řekl svému otci: "Možná jsi chtěl opravdového kluka."
Podle autorky uměl také jen brát a nic nedávat, což nepříjemně pocítili jeho spolupracovníci, kteří nepočítali hodiny přesčasů při návrhářské tvorbě a kteří zcela podléhali kultu jeho osobnosti.
Naopak ale uměl věnovat vše své práci. Věděl, že se nejvíc váhy přikládá tomu, jaké zdání svým vzezřením člověk budí. Byl to on, kdo vložil ne eleganci, ale sex-appeal do módy. Nevynikal ve vymýšlení nových střihů či oblečení jako celku, uměl ale nápady dovádět k naprosté dokonalosti, jako když slovo z hovorového jazyka se dočká povýšení v akademickém slovníku, uvedla Lelievreová.
Biografie je označená jako neautorizovaná, ačkoli je Saint Laurent půldruhého roku po smrti. Přestože autorka hovořila s pěti desítkami lidí, které tvůrce znaly, tedy členy jeho rodiny, spolupracovníky, modelkami a modely a dokonce i s lékaři a finančníky, nikdy se jí nepodařilo získat svědectví od člověka patrně nejpovolanějšího - samotného Bergého.
Ten nejnovější biografii o Saint Laurentovi podle Le Journal de Dimanche zkritizoval jako nepříliš seriózní. Podle něj se autorka dopustila mnoha chyb a využívala ne vždy důvěryhodných svědectví posbíraných chaotickým způsobem. Bergé také sdělil, že oceňuje jen vážné práce a v případě Saint Laurenta by bylo zapotřebí opravdového znalce módy a vzdělaného historika.
Lelievreová napsala také posmrtné biografie spisovatelky Françoise Saganové a hudebníka Serge Gainsbourga, u nichž se rovněž zamýšlí nad jejich slabostmi a křehkostí, jež dokázali překonat nezměrným talentem a vyšvihnout se na nejvyšší místa v jejich oboru.