Za posledních dvacet let se zásadně proměnil názor české společnosti na gay a lesbickou komunitu. Před rokem 1989 se o homosexualitě téměř vůbec nemluvilo, a pokud ano, pak spíše v negativním duchu. Dnes už veřejnost vidí gaye a lesby jako normální lidi, kteří mají svůj životní styl, své radosti i svá trápení.
Praha 15. října (ČTK) - Za posledních dvacet let se zásadně proměnil názor české společnosti na gay a lesbickou komunitu. Před rokem 1989 se o homosexualitě téměř vůbec nemluvilo, a pokud ano, pak spíše v negativním duchu. Sexuální orientaci některých politicky nepohodlných lidí dokonce tehdejší režim zneužíval k jejich stíhání. Dnes už veřejnost vidí gaye a lesby jako normální lidi, kteří mají svůj životní styl, své radosti i svá trápení. V rozhovoru s ČTK to uvedl gay aktivista Jiří Hromada.
Veřejně žít ve dvojici stejného pohlaví vyžadovalo v době před dvaceti let velkou dávku kuráže, uvedl Hromada. Podle jeho zkušeností více než polovina gayů a leseb žila v manželství a starala se o rodinu, třebaže o víkendech docházeli za svým partnerem nebo partnerkou. "Mnozí neměli tu odvahu žít svobodně podle své vlastní přirozenosti a to bylo, myslím, to nejhorší," řekl Hromada.
Tabuizovaná a démonizovaná homosexuální orientace se stala také zbraní v rukou tehdejší státní bezpečnosti. "Když byl někdo nepohodlný, našli třeba chlapce pod 18 let, který měl mravnostní delikt nebo třeba něco ukradl, a řekli mu: 'My tě pustíme, ale řekneš, že jsi s tímto pánem byl tam a tam, a že tě obtěžoval,'" popsal Hromada. Takový člověk si pak odseděl například dva roky ve vězení a ještě s velkou ostudou, že se prohřešil proti mravům, doplnil.
Situace se začala obracet na začátku 90. let. Společnost se celkově otevřela jiným názorům. Nezastupitelnou roli sehrály organizace gayů a leseb, které záhy vznikly a seskupily se ve Sdružení organizací homosexuálních občanů v ČR (SOHO). Ke změně názorů přispěla podle Hromady i média. Zpočátku sice gay a lesbická komunita přitahovala pozornost spíše bulvárních novinářů, postupem času si ale vydobyla prostor i ve veřejnoprávních a dalších médiích.
Každodenní práce gay aktivistů a lesbických aktivistek vydala své ovoce. Když se lidí ptali na názor na případné registrované partnerství v roce 1990, jen deset procent jich o něm bylo ochotno uvažovat. V roce 2006 už jich bylo 70 procent, nyní s registrovaným partnerstvím souhlasí zhruba tři čtvrtiny Čechů a Češek.
Podle sexuologických výzkumů v roce 1991 polovina dotázaných Čechů a Češek odpověděla, že by gaye nebo lesbu nechtěla za souseda. V roce 1998 podíl těchto lidí klesl na pětinu.
Registrované partnerství parlament po dlouhém rokování přijal v roce 2006. Aby vstoupil v platnost, musela sněmovna přehlasovat veto prezidenta Václava Klause. Od července 2006 do poloviny letošního roku uzavřelo registrované partnerství celkem 804 párů - 572 gayů a 232 leseb.
Hromada číslo 804 považuje za skvělé, především proto, že pro něj nejde o anonymní čísla, ale konkrétní osudy lidí. "Znám osobně nejstaršího třiaosmdesátiletého gaye, který se také nechal zaregistrovat, ale znám i toho osmnáctiletého, který se také nechal jako nejmladší zaregistrovat," uvedl Hromada.
Zákon o registrovaném partnerství Hromada považuje za pomyslnou třešničku na dortu. Velmi důležité byly totiž i další legislativní změny. Homosexualita byla vyňata ze seznamu nemocí, srovnala se věková hranice prvního sexuálního styku na 15 let (předtím pro osoby stejného pohlaví platila hranice 18 let), do zákoníku práce se přidal zákaz diskriminace na základě sexuální orientace a letos byl po dlouhé době přijat také antidiskriminační zákon.