Tak jak to je? Jsou homosexuálové promiskuitní už od přirození, nebo je to jenom nálepka, tak jako k Dolce patří Gabbana? Zvolil jsem si právě toto téma pro svoji diplomovou práci. Chtěl jsem se zabývat otázkou věrnosti a vztahovosti mezi páry osob stejného pohlaví. Ano, zjistil jsem něco a výsledky jsou poměrně překvapující, ale jak už to tak bývá, chtělo by to ještě více zkoumat a bádat. První část.
Tak jak to je? Jsou homosexuálové, (gayové-buzny:) promiskuitní už od přirození, nebo je to jenom nálepka - label, tak jako k Dolce patří Gabbana?
Otázka nesnadná a odpověď ještě méně. K odpovědím mě však hnala moje osobní zaangažovanost a nerelevantnost argumentů podávaných lidem, často heterosexuálním, kteří mě o neschopnosti věrnosti u gayů (leseb nevyjímaje, ač u nich to není tak proklamativní) skálopevně přesvědčovali.
Zvolil jsem si právě toto téma pro svoji diplomovou práci. Chtěl jsem se zabývat otázkou věrnosti a vztahovosti mezi páry osob stejného pohlaví. Chtěl jsem zkoumat jestli existují signifikantní rozdíly v přístupu ke vztahu heterosexuální většiny a homosexuální menšiny. Oč s větším entuziasmem jsem se na zpracování diplomky pustil, o to menší bylo moje nadšení na konci. Ale ano, zjistil jsem „něco“ a výsledky jsou poměrně překvapující, ale jak už to tak bývá, chtělo by to ještě více zkoumat a bádat.
Stanovil jsem si dvě hypotézy, které se, ať už z vlastní zkušenosti, tak i z doslechu, samy nabízely. První z nich tvrdila, že homosexuálně orientovaní jedinci mají prokazatelné tendence provozovat sexuální aktivity s jinými osobami, i když jsou v partnerském svazku. Ta druhá měla za úkol potvrdit či vyvrátit, že provozování sexuálních aktivit s jinými jedinci mimo partnerský vztah je evokováno rozdílností homosexuálního svazku oproti heterosexuálnímu.
Jak to tedy celé dopadlo?
Výsledky této studie jsou pro mě překvapením. Nepotvrdila se ani jedna hypotéza, se kterými jsem dotazník připravoval. Nicméně mohu říci, že homosexuálové sami věrnost vyhledávají a vyžadují, ale jsou si vědomi toho, že nevěry je mezi nimi více než ve většinové populaci. Dostáváme se tak do oblasti samonaplňující se předtuchy. Všichni to tvrdí, takže to musí být pravda! A já se této pravdě rozhodně nebudu bránit…
Díky provedené dotazníkové studii jsem získal data a informace, které tuto skutečnost prokazují. Homosexuálové často vyžadují od sebe a svých protějšků někdy daleko větší míru věrnosti než je tomu u heterosexuální většiny. Své sexuální aktivity chtějí provozovat pouze se svým aktuálním partnerem. To co oni sami považují za akt nevěry je ovšem překvapivě více tradiční než je všeobecně rozšířeno. Žádný heterosexuálně orientovaný jedinec mi nenapsal, že za nevěru považuje už „jen“ obyčejný flirt. Za to homosexuál ano. A několikrát.
Nicméně míra jejich schopnosti „být věrný“ je často podmíněna věrností svého partnera. Velmi snadno u sebe tuto schopnost ztrácí v případě kdy zjistí, že jim jejich protějšek už nevěrný byl. Poté se pokoušejí svůj vztah přehodnotit a buď nastavit režim „otevřeného“ vztahu, kdy mohou jeden jak druhý či druhá zakoušet sexuální aktivity i s jinými jedinci, nebo se rozcházejí.
Jak jsem zjistil neexistuje signifikantní rozdíl mezi hetero a homo jedinci co se míry nevěry týče, ač si to sami odpovídající myslí a uvádějí to ve svých komentářích.
Pro gaye a lesby je věrnost stejně důležitá a zásadní jako pro heterosexuální většinu. Dá se spíše říci, a to je to co je pro mě překvapující, že se právě heterosexuální většina stává co se monogamie či monoandrie liberálnější a ustupuje od tradičních konvencí.
Odklon od determinace „něco musíš“ k tomu „dělám co chci a o čem jsem přesvědčen“ je díky výsledkům také zřejmý. Tento druh liberalismu prostupuje oběma skupinami. Týká se spíše stylu života jedince, který má ovšem samozřejmý vliv i na fungování vztahů. V současné době už nestačí pouze slepě přejímat určité modely. Čím dál tím jasněji se chování osob podmiňuje přesvědčením o „správnosti“ jednání a vůlí jedince k určitému konání.
Ani druhá hypotéza se nepotvrdila. I když existují jasně zřetelné rozdíly mezi oběma formami vztahů, nejsou natolik zásadní, aby evokovali zmenšené vnímání důležitosti věrnosti v tom kterém páru.
Sami homosexuálové si tyto rozdílnosti uvědomují a někdy se snaží stavět na nich své argumenty pro své chování. Nicméně v důsledku reality budování vztahů si prostor nenacházejí a gayové a lesby staví stůj vztah na stejných principech jako heterosexuální. Někdy často s větší mírou represí a netolerantnosti než je tomu u heterosexuálů.