Fotografie, které připomínají některé aspekty života v Československu 80. let minulého století, vystavuje ode dneška pražská Galerie Langhans. Libuše Jarcovjáková fotografovala vietnamskou menšinu a dění v homosexuálním pražském klubu, snímky Jiřího Poláčka jsou barevnými impresemi nočního Smíchova a Žižkova. Výstava potrvá do 27. února.
Praha 24. ledna (ČTK) - Fotografie, které připomínají některé aspekty života v Československu 80. let minulého století, vystavuje ode dneška pražská Galerie Langhans. Libuše Jarcovjáková fotografovala vietnamskou menšinu a dění v homosexuálním pražském klubu, snímky Jiřího Poláčka jsou barevnými impresemi nočního Smíchova a Žižkova. Výstava s názvem Oni & V noci potrvá do 27. února.
Ve výstavě jde o tři soubory, které spojuje doba vzniku, představují však naprosto osobité přístupy umělecké i tematické. Poláček fotografoval temná zákoutí pražské periferie. Hrou se světlem a aparátem vznikly fotografie, které ukazují pohled na město, jak ho člověk pouhým okem nemůže spatřit.
"Je to hra. Nevím, jak bude fotka vypadat. Barvy vidím až po vyvolání," říká fotograf, který je známý zejména projektem Český člověk. Od roku 1982 s Janem Malým a Ivanem Luttererem fotografují ve svém skládacím stanovém exteriérovém ateliéru kolemjdoucí na různých místech Čech a Moravy.
Dobrodruh Poláček se narodil v roce 1946. Vystřídal různá zaměstnání. V roce 1966 odešel do USA, odkud se však vrátil v roce 1972, neboť mu prý hrozilo narukování do války ve Vietnamu. V 70. letech vystudoval fotografii na FAMU. Fotografoval hlavně Smíchov, krajinu, zátiší, Prahu.
Jarcovjáková začala fotografovat Vietnamce, kteří přijížděli v 80. letech do Československa pracovat, záhy po jejich prvních příjezdech. Od žánru tradiční dokumentární fotografie ji ve vystavených souborech odlišuje fakt, že na daných místech nebyla kvůli fotografování. Na ubytovnách pro Vietnamce učila češtinu a jistá izolovanost obyvatel od ostatní společnosti jim vzájemně napomohla ke sblížení.
Jiní "oni" se zjevují v projekci fotografií ze souboru T-club, které vznikaly v tehdejším pražském vyhlášeném gay klubu. Sbližování s touto komunitou trvalo fotografce prý velmi dlouho, poté ale mohla fotografovat na četných oslavách či karnevalech, které se v klubu konaly. Snímky jsou často aranžované a návštěvníci klubu se při jejich vzniku zjevně bavili.
Obě série měly rychlý konec - vietnamskou komunitu přestala Jarcovjáková fotografovat poté, co jednoho z jejích členů někdo zavraždil a další byl vyhoštěn. Ani další snímky z T-clubu nepřibývaly poté, co byl jeden z jeho návštěvníků nalezen mrtvý. Policie požadovala po fotografce snímky jako důkazní materiál, ta je neposkytla a další již nevznikly. Krátce poté odešla do tehdejšího západního Německa.
Vystavené soubory doprovázejí texty, které si fotografka sama napsala. Snímky Poláčka provází komentář Jáchyma Topola.