Možná nejslavnější kniha lesbické literatury, její děj je popsán v odkazu:
http://www.lama-web.cz/llk/muzeum/knihy/studna.htm
Některé recenze knize vyčítají, že vyznívá poraženecky (tím, že Štěpa o svou Máří nebojuje, ba se jí dobrovolně vzdává), že směšuje homosexualitu s problematikou transgender atd. Chápání homosexuálů jako lidí s vlastnostmi opačného pohlaví (proto "inverzní osoby") je zcela v souladu s tehdejším stavem psychologických znalostí, které nějakou dobu stavěly na tomto názoru. Štěpa sice nebojuje o Máří, ale toto rozhodnutí je jejím rozhodnutím individuálním, chápala bych to tak, že v dané situaci, v dané době a pro dané osoby viděla toto řešení jako nejlepší pro Marušku, bez nějakých didaktických úmyslů pro příští generace. Nikdo knize však nemůže upřít, že Štěpa není žádné dekadentní podivné odpuzující stvoření, ale silná, charakterní dívka (a žena), která vzbuzuje jednoznačné sympatie. I to nejspíš nebylo v tehdejší literatuře samozřejmé.
Knihu jsem poprvé četla asi ve dvanácti letech, a rozhodně jsem z ní nenabyla dojmu, že homosexualita je něco špatného, spíš že někteří lidé ji nechápou, stejně jako jiní utiskují černochy nebo Indiány.