Hlavním protagonistou románu je vysokoškolský profesor Farragut, který se ocitá ve vězení za zabití svého bratra (pod vlivem drog). Autor vlastně vůbec neřeší, zda je Farragut skutečně vinen, a nechává tuto otázku otevřenou. Ve věznici prožívá kruté abstinenční příznaky po vysazení drogy, strádá i citově, protože manželka se k němu chová rezervovaně, chladně a bez jakékoli účasti.
V deprimujícím prostředí věznice ale zažije osobní přerod díky silné lásce ke spoluvězni Jodymu, tento vztah, ačkoliv skončí špatně (Jodymu se podaří z vězení utéci a o další kontakty nemá zájem - není ostatně nejspíše ani homosexuálně orientován), pomáhá Farragutovi překonat závislost na drogách a najít východisko a smysl života (o němž ví, že by měl být jiný než jeho dosavadní). Proměněn silným citem se Farragut stává mnohem vnímavějším k druhým lidem a směřuje právě k druhým místo ke své depresivní sebelítosti. "V centru příběhu stojí jeho zjevení lásky, které mu otevře cestu k sobě samému, a otázka lidské důstojnosti, předváděná na vzrůstající solidaritě Farraguta i ostatních vězňů se vzbouřenci v sousedním vězení". R. Nenadál - z doslovu