www.004.cz >Gay literatura > Haan, Jacob Israel: Pijpelinky

Autor: Waky <>, Téma: Gay literatura, Vydáno dne: 01. 07. 2023
Článek pochází z internetového magazínu 004.cz, ISSN 1214-4452. Všechna práva autorů vyhrazena.

"Pijpelinky" jsou prvotinou nizozemského autora, jehož dílo zůstalo kvůli komplikovaným životním osudům neznámé. (Přeloženy byly dosud dvě jeho knihy, "Jeruzalém" do jidiš a "Palestina" do francouzštiny, překlad "Pijpelinek" do češtiny je prvním překladem této knihy.) "Pijpelinky" byly prvním otevřeným homosexuálním románem vůbec - v době svého vydání (1904) vzbudily patřičný rozruch a autorova snoubenka a jeho přítel, jemuž byla kniha věnována, se postarali o to, aby byl prakticky celý náklad zničený. Autor měl pohnutý osud nejen homosexuální orientací - stal se členem svazu sionistů, naučil se hebrejsky a roku 1912 se odstěhoval do Jeruzaléma, ale po židovském osidlování Palestiny od sionismu upustil a odvrátil se od něj, za to začal být perzekuován, byl propuštěn z univerzity, kde učil, a roku 1924 byl zavražděn (vraždu zosnovala sionistická organizace Hagana, a de Haan se tak stal obětí první politické vraždy v židovské Palestině).

"Pijpelinky" vzbudily v době svého vzniku rozruch a odsouzení především tím, že zobrazovaly homosexualitu jako něco samozřejmého, bez náznaku perverze a odsouzení, coming out hlavního hrdiny vůbec řešený není. Osou krátkých povídek, které se odehrávají v amsterodamské chudinské čtvrti Pijp (odtud "Pijpelinky" - slovní hříčka - "črty, linky z Pijpu", připomíná i frázi "het regnet pijpestelen" - lije jako z konve - během děje prakticky stále prší) je vztah dvou hlavních hrdinů, Joopa a Sama, jejichž vztah se postupně rozpadá. Především Sam je jakožto osobnost velmi problematická a rozhodně nevzbuzuje velké sympatie čtenáře (pro krutosti, jichž se dopouští na lidech i zvířatech), podle jednoho výkladu  je Sam alegorií osobního "stínu", tedy špatných stránek a nepřijetí sebe sama. Značný prostor je v knize věnován i dalším postavám pohnutých osudů, "lumpům", kteří se navracejí z výkonu trestu, a především jejich ženským příbuzným, kteří s nimi pobyt ve vězení obětavě snášejí a chodí je navštěvovat.

Podle mého názoru stojí za to si "Pijpelinky" přečíst, třebaže jsou sto let staré, je to čtivé a citlivé vyprávění s pochopením pro člověka a jeho slabosti a zranitelnost. Informace o knize je možné najít i zde: http://www.iliteratura.cz/clanek.asp?polozkaID=19209