Potkal jsem člověka, ke kterému se ve mně vytvořil nepopsatelný cit, dá se říct, že jsem se zamiloval. Bohužel už večer při prvním setkání prohlásil, že by to neklapalo a je si tím naprosto jistý. Nutno podotknout, že celé setkání probíhalo víc než krásně, nádherně jsme si povídali, podělili se o spoustu osobních věcí, taková otevřenost se na prvním rande málokdy zažívá.
Milí přátelé,
ačkoliv to bude znít naivně a trapně, infantilně a bůhví jak jinak, obracím se na vás s prosbou o radu psychologa či psychoanalytika. Potkal jsem člověka, ke kterému se ve mně vytvořil nepopsatelný cit, dá se říct, že jsem se zamiloval. Bohužel už večer při prvním setkání prohlásil, že by to neklapalo a je si tím naprosto jistý. Nutno podotknout, že celé tří a půl hodinové setkání probíhalo víc než krásně, nádherně jsme si povídali, podělili se o spoustu osobních věcí, taková otevřenost se na prvním rande málokdy zažívá, a obecně se dá říct, že celý večer jsme měli oba ze sebe docela radost, alespoň tak to na mne působilo. A pak přišla ta rána. Vysvětlení jsem se v tu chvíli nedočkal. To přišlo až následující den emailem. Můj vyvolený má problém sám se sebou a vlastně i se mnou. Jeho idolem jsou menší, subtilní kluci, což bohužel já nesplňuju. To je ovšem jediný problém.Svou bytost formuluje jako tři jedinečné bytosti: rozum, srdce a tělo. Rozum i srdce nemají údajně co řešit a šli by do společné cesty životem okamžitě, tělo je prý ale ten prevít, který se nenechá ovivnit ani jedním z těch dvou dalších. A je to prý ověřené, že zkrátka tělo nedovolí navázat "fyzický" kontakt, jakýsi pud ho vede pouze ke jeho typům, zkrátka můj milovaný si dokáže představit společný život, nikoliv však milování.
Nemusím líčit, jak moc mi na této osobě záleží, cítím po dlouhé době opět něco, co už opravdu hodně dlouho ne, a proto se nedokážu smířit s možností, že by se naše životy rozešly každý svým směrem, kvůli několika centimetrům, které mám do výšky víc... I když je mi jasné, že na mou otázku bude těžko existovat nějaký všelék, s tou minimální nadějí se obracím na vás. Jak přesvědčit mého vyvoleného, aby dal přednost svému rozumu a srdci a dokázat mu, že "milování" se mnou by byl také schopen, že je to jen jakýsi vnitřní blok uvnitř jeho sama. Dá se odstranit, prolomit? Sám jsem si dlouho nedokázal představit milování se ženou, a také jsem ho pak prožil a nemohu říct, že by to bylo "nepříjemné", bylo to vzrušující a vášnivé. V sobě jsem ten blok prolomil. Jak donutit prolomit ho i někoho jiného? Snažím se ho přesvědčit, abychom se spolu milovali a dát mu možnost zažít to a nějak ho přesvědčit o tom, že i milování s nesubtilním a nedrobným klukem může být příjemné a vzrušující, ale obávám se, že na to nebude chtít přistoupit. Tak teď je to na vás.
Díky.
Marek (21)
Milý Marku,
z tvého dopisu jsem se dozvěděl, že jsi se nešťastně zamiloval do někoho, se kterým si perfektně rozumíš, dalo by se dokonce říci, že duševně souzníš. Ale to není dostatečné pro to, aby z toho mohl být vztah, erotika a sex takový, jaký by si protistrana představovala. Bohužel nápoj lásky neexistuje a jak se říká: 'Kde nic není, tam ani smrt nebere'.
Osobně bych byl velmi skeptický k tomu, že pokud partner necítí fyzickou přitažlivost, se to změní. Pokud tvůj idol nepřistoupí na vztah se vším všudy, pak je stále možné, že navážete hluboké duševní přátelství. Jen je tu jediný problém a to ten, že takové přátelství by mohl každý vnímat zcela jinak. Pokud by ses trápil a byl nešťastně zamilován, pak je nutné zvážit přínosy a zápory takového vztahu, aby více nebral, než-li dával. Pak by bylo lepší svého milého nevídat a raději na něj zapomenout.
Přeji ti hodně štěstí
Petr, Poradna 004