Obracím se na Vás, protože mám strach. Strach z toho, že je můj přítel homosexuál. Je mi 25 let a před měsícem jsem se přes kamarádku a jejího manžela seznámila s moc fajn klukem.
Obracím se na Vás, protože mám strach. Strach z toho, že je můj přítel homosexuál. Je mi 25 let a před měsícem jsem se přes kamarádku a jejího manžela seznámila s moc fajn klukem. Opravdu si rozumíme, bavíme se o budoucnosti (hlavně přítel) a myslím, že by bylo vše v pořádku, kdybych neměla obavy, že je něco špatně. Vztah beru opravdu vážně a mám strach, abych se v budoucnu nedozvěděla, že je homosexuál.
Příteli je 28 let, měl jen jeden vztah a to ho dotyčná spíše uhnala. Dlouho si na mne nic nedovolil, mluví o tom, že je asi trochu zženštělý a hodně se kamarádí spíš s holkama. Na stěně měl zasklenou fotografii známého zpěváka (homosexuála), kterou prý jednou vyhodil (vadila mu) a teď ho to mrzí. Je smutný, když si vzpomene na jednoho svého bývalého moc dobrého kamaráda, který teď zřejmě fetuje. Ten prý teď kamarádí s jedním klukem, kterému dal klíče od bytu - když jsem se ptala, jestli v tom něco není, tak prý, že myslí, že je normální. Ale vždycky mi přijde smutný, když o tom mluví.
Jinak plánuje budoucnost, chtěl by mít děti - možná o tom začal mluvit až moc brzy, taky divný. Hodně mluví o mne, přijde mi zamilovaný, ale pořád mám strach, že něco není v pořádku.
Už bych také časem ráda svojí rodinu a někoho, na koho se můžu spolehnout, do teď jsem neměla moc velké štěstí ...ale ty moje obavy. Ráda bych věděla, co si o tom myslíte. Předem děkuji za odpověď.
Beáta
Milá Beáto,
děkujeme za důvěru, se kterou ses na nás obrátila. Na tvou otázku jestli je tvůj přítel homosexuál jednoznačně odpovědět nedokáži. Jak jsi však sama napsala, je zde několik indicií, proč si něco takového myslet. Tvé obavy mají podle mého názoru zcela racionální a patřičná opodstatnění a bylo by na místě se s nimi pokusit pracovat.
Homosexuální orientace může být egosystonní a egodystonní. V prvním případě je její nositel plně smířen s tím, že je gay a nečiní mu to žádné potíže, v druhém případě je homosexualita brána jako zcela nežádoucí, její nositel ji popírá a skrytě touží po změně. Procesu přijetí sebe samého jakožto gaye říkáme coming out. Coming out bývá definován jako vnitropsychický konflikt mezi internalizovanou homofobií, která zahrnuje zvnitřnění a ztotožnění se se sociálně negativními postoji k homosexuální orientaci, a zároveň nově rozpoznaným nebo a uvědomovaným vlastním erotickým zaměřením. Je charakteristický několika fázemi a u některých homosexuálních mužů probíhat komplikovaně, nebo jeho průběh může vést k popření vlastní orientace. Rád bych vysvětlil pojem internalizovaná homofobie znamená. Homofobie může být externalizovaná či internalizovaná. Zpravidla se homofobií rozumí její externalizovaná podoba, která se projevuje v nadávkách, diskriminaci a předsudcích vůči ostatním. Pokud se člověk cítí špatně ohledně své homosexuální orientace, pocitů, fantazií či chování, hovoří se o internalizované homofobii.
Gay či lesbička často vyrůstá ve společnosti, která je zahlcena informacemi o homosexualitě jako o něčem špatném a deviantním. Když se gay stydí za své pocity, je tak sám chycen do předsudku, který ho utlačuje.
Fotografie gay zpěváka mohla být v případě, že je gay, jakýmsi vyobrazením platonické lásky a zároveň byla i nežádoucím symbolem toho, proti čemu vnitřně bojoval a s čím není ochotný se smířit. Odstraněním fotografie mělo dojít k odstranění touhy po muži. To se ale nestalo a on zůstává navíc sám a mrzí ho to. Nadějí jsi ty a soustředí se na tebe. Nepochybně tě má velmi rád a jeho cit je bezesporu upřímný, pokud je však gay, není to cit eroticky nabitý. Tomu nasvědčuje jeho nesmělost. Obzvláště přetrvává-li ostych a nesmělost po delší dobu vztahu.
Mnoho gayů touží po dětech a nedokáží přijmout jiné životní hodnoty, než ony tradiční – založení rodiny a výchova dětí pod maskou naprosté sociální normality. Může očekávat, že s příchodem potomků se v něm cosi zlomí a on zapomene, či ho homosexualita jaksi sama přejde. Bohužel tomu tak není a tak se stává, že po čase se manželství rozpadá. To je zajisté i to, co by sis nepřála.
Měla by ses snažit o svém současném partnerovi proto pokusit dozvědět co nejvíce. O principech coming outu jsem psal záměrně. O příteli, o kterém se domnívám, že je gay, se nedozvím nic o jeho cítění invazí otázek hraničící s homofobií: Jsi ty vůbec normální? Hele a nejsi náhodou teplej? Pokud by byl se svojí orientací vyrovnán, jistě odpoví, ale to není tvůj případ. Jako možnou alternativu bych zvolil postup, při kterém budeš příteli nabízet své tolerantní postoje vůči gay otázkám. Třeba navrhnout i něco odvážnějšího. Třeba, že máš chuť zajít v Praze na dance párty do gay klubu a „zapařit“ apod. Může ho to přimět, že se sám otevře. Pokud ne, zkus citlivě sdělit své pochybnosti a nabídnout příteli pomoc s hledáním sebe sama. Samozřejmě již pouze v roli nejlepší kamarádky. Možná že nevíš, jak mu pomoci, ale někdy stačí být jen spojencem a dokázat s druhým emočně pobýt v jeho problému. Jistě jej máš velmi ráda a mrzelo by tě, kdybys jej ztratila, ale mnohem bolestnější by bylo, kdyby ty jsi neztratila manžela, ale zároveň i otce tvých dětí. Věřím, že najdeš dostatek odvahy a síly a pokusíš se zlomit bludný kruh svých pochybností.
Hodně štěstí.