Líbí se mi strašně jeden kluk taky z 9. třídy, který po mě dřív koukal a mě se začal líbit, ale vidina toho, jak si na mě celá škola a učitelé budou ukazovat, že to je ten, co chtěl chodit s klukem, mě odrazuje.
Je mi 14 a vím o sobě, že jsem gay. Dokonce to o sobě vím už pěknou dobu a jsem z toho úplně na dně. Pořád si říkám, proč zrovna já jsem ten ze 4%? Já nechci být na kluky.
Často masturbuji při klučičím pornu z internetu, ale mám strašný strach, že na to někdo přijde (v rodině máme jeden společnej počítač). Moc rád bych to už někomu chtěl říct, kdo by mě pochopil, ale nevím komu. Líbí se mi strašně jeden kluk taky z 9. třídy, který po mě dřív koukal a mě se začal líbit, ale vidina toho, jak si na mě celá škola a učitelé budou ukazovat, že to je ten, co chtěl chodit s klukem, mě odrazuje. Nevím, jestli mu to mám říct nebo ne. Myslel jsem už i na sebevraždu :(( Chce se mi ze sebe zvracet, už nevím, jak dál. Kamarády nemám žádný, abych se svěřil (i když by to šlo těžko) a k psychologovi bych nešel. Už jen tohle napsat mi dalo dost rozhodování a navíc kdybych to musel někomu říkat, tak bych se asi zbláznil. Co mám dělat?
Pepa
Milý Pepo!
Dokážu si představit, jak ti teď je. Rozumím zmatku a nepohodě, kterou prožíváš. Ale vím také, že podobné pocity prožívala řada těch, kteří dnes čtou tyhle stránky. Není to jednoduché období a také ti není jednoduché radit na dálku! Platí ale to, že na starosti bys neměl být sám. Chápu, že na základní škole dát průchod svým citům (a třeba se spolužákům svěřit) může pro tebe být nebezpečné. Stejně jako přiznat klukovi ze školy, že se ti moc líbí… Přesto si myslím, že je dobré si o těch věcech popovídat. S někým komu věříš, s někým, kdo ti rozumí.
Možná ti připadá těžké najít někoho blízkého, kdo by byl důvěryhodný, možná teď nikoho takového v okolí ani nevidíš! A pokud to není psycholog, ke kterému bys mohl či chtěl zajít, pak doporučuji anonymní poradenství některé z telefonických linek. Sám jsem kdysi školil dobrovolníky z Linky bezpečí a vím, že by tě uměli pochopit. Pokud bys chtěl, můžeš se písemně obrátit i na můj mail (ale pozor, jsem psycholog:-).
Závěrem ti chci říct, že jakkoliv ošklivé je tohle období, je vždy naděje to měnit, máš na to, stejně jako to zvládly tisíce těch před tebou. Má naděje vyplývá i z toho, žes nakonec přeci jen našel sílu a na tuhle poradnu jsi napsal!
Zdraví Richard Braun
psycholog