Židovské náboženství pohlíží na obřízku jako na symbolickou lidskou oběť. Obřízku, tedy odstranění předkožky penisu, však spojuje většina lidí pouze s tímto náboženským významem. Tento pradávný zvyk však v sobě nesl i prvek zdravotní prevence.
Židovské náboženství pohlíží na obřízku jako na symbolickou lidskou oběť. Tento pradávný zvyk však v sobě nesl i prvek zdravotní prevence.
Obřízku, tedy odstranění předkožky penisu, spojuje většina lidí s židovským náboženstvím. Ví se také to, že tradiční rituál se odehrává obvykle během prvních sedmi dnů po narození. Málokdo však tuší, že s obřízkou si "tyká" i moderní medicína.
Předkožka pokrývající žalud penisu bývá různě dlouhá, široká i elastická, takže někteří muži s ní nemají sebemenší potíže, jiní ovšem ano. Pokud jde volně přetáhnout přes žalud a její majitel dbá na hygienu, pak bývá všechno v pořádku. Hůř je na tom ten, kdo na základní hygienická pravidla zapomíná. Žlázy kolem žaludu totiž produkují maz, který se hromadí v předkožkovém vaku - a takové místo se přímo podbízí vzniku infekce. Mikroorganismy se ale mohou při intimním styku přenést a pak vyvolají nepříjemná zánětlivá onemocnění, která si pak partneři vzájemně předávají jako pingpongový míček.
Neviditelné plusy
Lékaři pohlížejí na obřízku jako na veskrze pozitivní zákrok. Například ve Spojených státech, kde se praktikuje přibližně od roku 1940, a to jak ze zdravotních, tak i z náboženských a společenských důvodů, bylo v roce 1970 obřezáno 90 procent novorozeňat. Dnes jejich počet klesl na 65 procent. Jedním z důvodů je, že mnozí rodiče nechtějí vystavovat svého syna poměrně drsným vtipům, které se točí kolem nižší citlivosti penisu u obřezaných mužů.
Evropa se k obřízce staví s mírným odstupem, což se odráží i v technice chirurgického zákroku. Zatímco v USA se odstraňuje předkožka celá, na starém kontinentu se zkracuje pouze o zúženou část.
"Chlapce - budoucí muže - to připravuje ještě o jednu výhodu," tvrdí doktor Kubíček. "Tím, že žalud obřezaného penisu je méně citlivý, vydrží muži při pohlavním styku 'déle', což oceňují hlavně jejich protějšky."
Na návštěvě v královské posteli
Kdo má problémy s předkožkou, nemusí být ale ještě špindíra. Jako názorný příklad může posloužit Ludvík XVI., který miloval především lov a svou zámečnickou dílnu. Zatímco s nářadím zacházel zručně a vynalézavě, v manželské ložnici selhával na celé čáře. Důvodem nebyla impotence či nesmělost, jak se zprvu domnívalo okolí následníka trůnu, ale fimóza - vrozené zúžení předkožky, které zabraňovalo erekci, a tudíž i pohlavnímu styku. Teprve sedm let po svatbě přišel věci na kloub králův osobní lékař. Jeho Veličenstvo se podrobilo malému chirurgickému zákroku - tedy obřízce - a Marie Antoinetta, do té doby nedotčená panna, se konečně dočkala nejen druhé svatební noci, ale i vytoužených potomků.
"Předkožka se může zúžit i po sérii opakovaných zánětů," varuje doktor Kubíček. "Kromě toho existuje ještě parafimóza, velice bolestivý otok žaludu, kdy zúžený prstenec předkožky stažený za žalud zaškrtí penis."
Netřeba dodávat, že takový stav vyžaduje okamžitý lékařský zákrok.
Šest poznámek k operaci
(Prameny: Spirála, iDNES)