Zcela určitě jste slyšeli alespoň pár tónů některé z desek jedné z nejvýznamějších zpěvaček současti, osobnosti, která si jde vlastní cestou a nenechá svůj potenciál sešněrovat komerčními požadavky nahrávacích společností. Ano, řeč je o Björk, dávno dospělé dívence s lehce eskymáckým výrazem a úžasnými nápady.
Island. Malá zvláštní země, pokrytá sněhem, specifická krátkými dny a dlouhými nocemi, drsná, ale malebně uspořádaná - zvenku i zevnitř. Země, kde se nezamykají auta ani domy a lidská důvěra je silnější než jinde. Jak se dozvědět víc? Na dovolenou do pětihvězdičkového hotelu u břehu moře se tam moc nejezdí, dostupná kinematografie je poměrně skoupá, možná jste viděli Zimnici, ale zcela určitě jste slyšeli alespoň pár tónů některé z desek jedné z nejvýznamějších zpěvaček současti, osobnosti, která si jde vlastní cestou a nenechá svůj potenciál sešněrovat komerčními požadavky nahrávacích společností. Ano, řeč je o Björk, dávno dospělé dívence s lehce eskymáckým výrazem a úžasnými nápady.
Deska Vespertine vyšla na podzim 2001, žebříčky popmusic tentokrát nechala stranou, neopakovala se minulost s Debutem nebo Postem, prvními sólovými deskami. Debut byl překvapení, nové zvukové kombinace, expresivní vokál, působící spíš živostí až živelností, než dokonale přesnou intonací. Byl slyšet vliv The SugarCubes, crossoverové kapely, kde se poprvé významně prosadila. Následující Post s hitem Army Of Me začal pomalu ukazovat, s kým máme tu čest. Když vyšel Homogenic, nezbylo, než si sednout, zavřít oči a ponořit se do víru emocí, jemnosti a krutosti, mistrně smíchaných ve zcela homogenní celek. Obecenstvo si začalo zvykat a tak mohl spatřit světlo světa soudtrack pro drama Tanec v temnotách, kde si Björk zahrála také hlavní roli slepé české emigrantky ve Spojených Státech začátkem padesátých let. Fůze industriálních zvuků s klasickými nástroji dosáhla maxima. Deska se jmenuje SelmaSongs a je opět emotivně velmi silná, mírně k depresi a beznaději. Skryté vítězství objevíte pouze v případě, že jste shlédli film.
Vespertine - nikdo netušil, jakou cesta bude Björk pokračovat. Industrial, strojové rytmy, zničující rytmika nebo návrat k prvním singlům, zpívaných v inslandštině? Ani jedno. Nýbrž totální harmonie, jemnost, něžnost, vše cíleně a velmi jemně odměřované. Jestli je Vespertine podobné některému z předešlých alb, tak je to právě SelmaSongs. Ale o mnoho stupňů výš, na pomyslném vrcholu lidského poznání, kde živly provádějí své kejkle, ale mysl se nachází v nekonečném prostoru nad nimi. Titulní Hidden Place napoví, o čem dnešní představení bude, je na první poslech nejsrozumitelnější a část své síly předá i na malém tranzistoráku. Neuvěřitelný cit začne v následující Cocoon, mráz přejede po zádech ve výjezdech symfonického orchstru v Sun In My Mouth a s posledními tóny Unison zatoužíte po bytí ve věčnosti, v harmonii přírody, probudí se zapomenutá touha po pravdě, stanete se citlivější. K sobě, ke všemu, co kolem sebe vidíte i slyšíte.
Vespertine - nejkrásnější muzika pro rozjímání, jízdu zasněženou krajinou, v zapadajícím slunci nebo k poslechu před usnutím, kdy se někoho držíte za ruku a víte, že to nikdo nemůže nikdy změnit...