Obdobně jako v heterosexuálním vztahu a v manželství, i v déle trvajícím homosexuálním vztahu sexuální oblast během let ztrácí na významu a důležitosti nabývají jiné stránky vztahu. S tím je třeba se vypořádat vždy. Někdy se podaří vytvořit velmi dobrý vztah, takže oba partneři jsou si po letech blízcí, jindy se to nepovede a vznikne situace, že nemohou být bez sebe, ale zároveň ani spolu.
Obdobně jako v heterosexuálním vztahu a v manželství, i v déle trvajícím homosexuálním vztahu sexuální oblast během let ztrácí na významu a důležitosti nabývají jiné stránky vztahu. S tím je třeba se vypořádat vždy. Někdy se podaří vytvořit velmi dobrý vztah, takže oba partneři jsou si po letech blízcí, jindy se to nepovede a vznikne situace, že nemohou být bez sebe, ale zároveň ani spolu.
Spokojeně spolu budou žít spíše dva lidé klidné povahy, kteří k životní spokojenosti nepotřebují vzruch, změnu a riziko. Překonat rozvolnění vztahu také napomáhá zavedený stereotyp: obřad večeře, kterou jeden z nich uvaří, pravidelný program týdne s vycházkami, společné návštěvy kina a chvíle třeba i před televizí a videem. Trvalost vztahu nejednou podpoří i domácí zvíře, nejčastěji pes, o kterého se společně starají.
Příklad ze sexuologické ordinace
(Brzek A., Mašlová J. -Pondělíčková - Třetí pohlaví, Praha 1992)
Takový byl i vztah dvou stárnoucích mužů, který se navenek jako spokojený nejevil, nicméně takový byl. Často se spolu dohadovali o maličkostech, každou, i drobnou nešikovnost toho druhého oba zveličovali a s nadsázkou a potěšením ji líčili ve společnosti, takže vyprávění často končilo hádkou. Žili však spolu dál. Měli svůj životní rytmus, který jim vyhovoval, a měli psa, kterého - jak vždy demonstrativně prohlašovali - oba milovali víc než svého partnera. Měli i společné auto, které bylo často zdrojem neshod. Když si však koupili druhé, zjistili, že vlastně jejich vztah narušuje. Odpadly sice hádky, kdo je umyje a kam se pojede, každý mohl jet, kam chtěl - ale sám.
Oba již byli starší, a proto moudřejší. Uvědomili si, že je nerozdělují hádky - do určité míry je i bavily - ale mohlo by je rozdělit, kdyby každý začal žít po svém. A to nechtěli. Věděli, že k sobě patří, že nikoho bližšího nemají. Jejich rodiče už nežili, příbuzní se od nich distancovali, když spolu začali veřejně žít. Bratr jednoho z nich se po čase ohlásil, s důvody se však netajil: „Přece nenecháš majetek cizím lidem." Tím cizím člověkem mínil jeho partnera, s nímž již třicet let žil. Nejbližšího člověka, kterého měl a s nímž chtěl dožít své dny.