Sir Morfius, Pogo a Anofeles se časně ráno vydali na procházku do míst kde i sebeméně perceptibilní jedinec pocítí vlhký, chladný dech a prastarou moudrost věkovité kolektivní bytosti, jakou některé lesy bývají.
Sir Morfius, Pogo a Anofeles se časně ráno vydali na procházku do míst kde i sebeméně perceptibilní jedinec pocítí vlhký, chladný dech a prastarou moudrost věkovité kolektivní bytosti, jakou některé lesy bývají. Dali se do běhu vlhkým jehličím a krev v jejich spáncích bušila údery kopyt rozstřikujících zlaté bahno extáze vědění v jejich vědomí. Hnala je chuť zakázaného ovoce rajských zahrad ducha, ovoce které většina neprohlédnuvších tohoto světa nikdy neokusí.
Na svém maratónu drancují svá těla až k úplné exploataci, výměnou za kámen mudrců. Během termonukleární exploze myšlenek pronikají do N-tého rozměru, zatímco jejich schránky jsou načas rozmetány na elementární částice. Brodí se loužemi a do obličeje jim stříká prehistorické životodárné bláto. Tu pojednou katodový výboj mění směr. Trip s Bartem Simpsonem a stroboskopy, přijmi a budeš spasen, teď hned a na věky věkův Amen ! Ohledavači mrtvol šveholí do svých diktafonů a v Japonsku kvetou višně, pojď se podívat. Starouš Hendrix bujaře mává svou mufydérní parukou, cpe se žabími stehýnky a kouří šrůms. Rozestři svůj hrudník po obloze. Žebra nechť vlají mezi záclonami krvavých červánků, které jsou bolestivě deflorovány ostrými paprsky vycházejícího slunce. Prsty, ruce, dlaně postrádají smyslu a gravitace mění směr, chyť si mně, chyť si mně ty ubohý blázne, který jsi prodal svoji svobodu ďáblu prvoplánového materialismu. Sklípkani rozvěšují svoje pavučiny mezi viklany a kapky mléčné rosy stékají po tvém lůně, Anofeles. Betonožraví termiti už ohlodali k nepoznání hmotné pomníky civilizace, Mona Lisa se hystericky chechtá. Druhým plánem probíhá jakýsi opuncidentální aboriginálec a v ruce svírá oštěp s injekční stříkačkou na konci. Honí reflexně zeleného kozloidního živočicha s vlajícím oranžovým plnovousem. Ohaři sklánějí své čenichy k zemi a divoce slídí.. "Přidejme přátelé do kroku, jsou nám v patách. " Všichni tři utíkají kolem nestoudně monstruelního pomníku "Triumf rezignace" znázorňujícího expandovanou hlavu kapra a konečně se zastavují na mýtině Blaženosti. Toto místo místo se nachází mimo tento časoprostorový úsek vesmíru a proto cestu najdou jen vyvolení. Lehají si na zem a chladivý mech prorůstá jejich těly, dech splývá s rytmem přílivu a odlivu a bílé světlo je zaplavuje štěstím pulsujícím v sinusoidách. Perlorodky se pootvírají vladném a tajuplném příslibu bohatství, platany šelestí v mírném vánku který rozezvoní infrazvukové rolničky a vůně eukalyptů se mísí s ionizovaným vzduchem.
Tento stav bezčasové vyváženosti pojednou narušil lascívní štěkot neukojitelných bastardů. Sir Morfius, Pogo a Anofeles byli strženi do neradostné skutečnosti. V patách jim opět běžela ona smečka ohavných zrzavých bestií a pěnící sliny jim stříkaly z vytlemených mord. Sir Morfius se nečekaně otočil proti pronásledovatelům a vykřikl nesmírně razantním způsobem jakési krátké zaklínadlo. V ten okamžik se zuřiví živočichové roztrhli tak rychle až se jejich přebujelé zelené žlučníky rozlétly vůkol. Všichni tři se poté vydali pomalým krokem k domovu.