Milý Brunomec, je mi taky právě 22 a potýkám se stejně jako ty s otázkou rodiny, budoucnosti homosexuálního, či heterosexuálního životního pojetí. Připadalo mi vždy samozřejmé, že budu mít děti, jimiž obohatím svět o další milé lidi :-) Ovšem se zjištěním, že se mi líbí i kluci, je tahle samozřejmost ohrožena. Zdálo by se tedy, že jsou přede mnou dvě odlišné cesty, ale ve skutečnosti na křižovatce nestojím. Nemohu si teď říct, jsem heterosexuál a zavírat oči před tím, že toužím po klucích a naopak. Proto, když píšeš, že nevíš, ako dalej, mohu jen poradit, abys neotálel a především žil... třeba brzo narazíš na člověka, co tě povede dál.... K rodině a dětem, popř. k plnohodnotnému homosexuálnímu vztahu. Plodit děti je sice hezké, ale asi se shodnem na tom, že bez odpovídajícího prostředí spokojeného manželství je to hloupost, nejvíc kvůli těm dětem samotným. A pro Alcu drobná poznámka, Brunomec nenapsal, že mu hormony rozhýbou iba chlapci. Chodí přeci s dívkou i když už ví, jaké je to být gay. Proto je tvůj jednostraný přístup trochu zavádějící. Ovšem z druhého pohledu jsou produkty tvé heterofobie občas tak humorný, že by bylo škoda, kdybys v tom nepokračoval, což myslím samozřejmě v dobrém. :o)

Nevím, odkud vlastně pořádně začít, je toho tolik...navíc si myslím, že odpověď bych našel nejspíš mezi příspěvky ostatních, kdybych chtěl.
Právě jsem oslavil 28. narozeniny. Přestože jsem toho letos "stihnul" víc než dost, nevyřešilo se vlastně vůbec nic, v což jsem tajně doufal :-))) Ale popořádku. Během studia na střední škole jsem v sobě začal objevovat náklonost ke klukům. Začal jsem se ohlížet po klucích a na holky, o které jsem do té doby jevil zájem, mi začalo zbývat čím dál tím méně času...Dokonce jsem se zamiloval do jednoho spolužáka...a bylo to vážné. Jenže jsem nikdy nenašel tolik odvahy, říct mu to, přestože jsem si myslel, že něco ke mě cití i on. Rozešli jsme se na konci studií, bez toho, aniz by jsme si cokoliv rekli, já jsem si vytrpěl své, když jsem ho nemohl vidět každý den, ale čas vše vyřeší...A já to řešil do svých 27 let. Za celou tu dobu jsem se snažil na kluky moc nemyslet, abych nemusel podobný rozchod znovu absolvovat a hlavně abych mohl uskutečnit můj dávno naplánovaný "normální" život (s rodinou, detmi a tak.). Za celou tu dobu jsem se snazil myslet hlavně na holky, ale navázat vztah se mi nikdy nepodařilo, vlastně jsem moc nechtěl, nebyl jsem zdaleka přesvědčen o tom, že bych jí mohl dát to, co by chtěla a ani já bych asi nedokázal žít onen "normální" život s čistým svědomím, aniž bych jen tak zapoměl na "to", co bylo před tím. Ale vím, že kdybych našel skutečně tu pravou, děly by se asi zázraky...Náhoda a taky emoce tomu chtěly, že jsem si letos poprvé v životě o svém vztahu ke klukům s někým "popovídal". Bylo to na chatu. A náhoda tomu chtěla, že do 4.človíčka, se kterým jsem si dopisoval a se kterým jsem si opravdu rozuměl, nakonec asi zamiloval. To "asi" proto, že to nakonec strašně špatně dopadlo, rozešli jsme se, a navíc to bylo všechno tak rychlé, že ani nevím, jestli se za tak krátkou dobu člověk stihne zamilovat. Každopádně jsem náš nesmyslný rozchod nesl těžce. Mimo jiné byl v mém životě první, s kterým jsem "to" uskutečnil...Naštěstí mě čirou náhodou našel na netu jeden další človíček, se kterým si doteď dopisuju, kterého si velice vážím a kterému jsem vděčný za to, že jsem to přežil ještě celkem bez úhony. Hrozně moc si rozumíme...Spolu jsme probrali úplně všechno, co se jen probrat dá, takže dnes můžu s prohlásit, že jsem PODLE VšECH PRAVIDEL "na kluky". Má to "jen několik" háčků. Vím, že stejně jako do kluka, jsem schopný se zamilovat i do holky. Neumím si vůbec představit sex s nějakým chlapem, tedy s člověkem, kterým se nakonec sám jednou stanu (zní to dost divně), neumím si představit, že bych s ním žil po celý zbytek života (uznávám, že láska ale dokáže divy) a hlavně si neumím představit, že bych jednou neměl ženu, děti. Zdá se mi to celé dohromady "neslučitelné", aspoň pro jednoho člověka je toho moc, ale "kompromisu" v těchto bodech asi schopen nejsem. Mám v tom strašný zmatek, nevím, ač jsem si sám přiznal, že mě momentálně zajímají hlavně kluci, kdo vlastně jsem. Holky jsou pro mě stále "kapitolou", které se schválně radši moc nevěnuju, hrozilo by totiž, že se do nějaké doopravdy zamiluju a pak by byl s klukama konec a nejsem si jist, že to je to, co chci. Nejradši bych obojí...hihihi. Ještě bych chtěl uvést pár postřehů, které mě při mém "sebepoznávání zevnitř" napadaly:
1) co je to vlastně láska ke klukovi, není to jen touha po velkém kamarádství, takovém, jaké člověk zná řeba z dětství a které pak chybí...
2) není to celé vlastně jen jakési stadium vývoje, kterému člověk jen přikladá větší váhu než je zapotřebí ? člověk získává tolik nových pocitů, vjemů a udělat si v tom pořádek dá hodně zabrat...no a někdy třeba něco špatně pochopí...
3) když by byla společnost na jiné úrovni a považovala to za naprosto normální věc, o které není třeba nijak přemýšlet, ani se nad ní jakkoliv pozastavovat, ani o tom vést diskuse v různých pořadech v médiích, prostě brala věci tak jak jsou, možná, že by člověk neměl důvod se při jakémkoliv pomyšlení na člověka stejného pohlaví, hlavně v období sebepoznávání označovat hned za homosexuálního. Prostě by to přešel mávnutím ruky...Dneska se z toho dělá pořád věda ! A já sám jí z toho pořád ještě dělám taky...
4) následující souvisí s tím co bylo řečeno v předcházejícím a to, myslím, že kdyby taková společnost skutečně jednou existovala (myslím, že jednou bude, na čarodějnice už taky nikdo nevěří...), myslím, že by se nakonec ukázalo, že nás je takových daleko víc. Osobně bych si tipnul 1:3 až 1:2. Další možost viz. bod 7...
5) naštěstí je ale společnost aspoň tak daleko, že už to není trestné !!! To jsem nikdy nepochopil, trestat někoho za to, jaký je...Jakým právem ?!!!!!
6) myslím, že homosexulání lidé jsou daleko více citově založení než ostatní. Troufám si to označit za jeden z jejich hlavních rysů...
7) na bisexualitu jako takovou nevěřím. Ovšem pokud se k tomu nebudu stavět tak, jak je to dnes zvykem, nebojim se podle bodů 2 a 3 tvrdit, že jsou "bi" všichni (snad jsem to řekl aspoň trochu srozumitelně)...
8) přestože znám názor, že homosexualita je věcí vrozenou, osobně s ním nesouhlasím, opět body 2 a 3. Myslím, že největší váhu v orientaci má prostředí ve kterém člověk žije, výchova, zažitky (a nemyslím tím sexuální)...

Tak to je asi tak to nejdůležitější, co jsem mohl na tak krátkém prostoru vyjádřit. Jestli má někdo nějaké podobné skušenosti nebo názory, nebo radu, jak z toho "kolotoče" ven, určitě napište, hodně to pomůže a snad nejenom mě. Díky.

Ahoj Brunomec
To co pise Alca z poradne su strasne vypatlaniny hlavne tie na konci o tej slobode a pod. Never buzerantom ktori ta chcu vtiahnut do ich slobodno -promiskuitneho sveta ktori vraj " muze znamenat dar životní svobody a možností, které by pro otce několika dětí byly jen plačtivou iluzí" coz je totalna hlupost.
Buzeranti(rozumej gay ludia co zatavaju nazor ako Alca) radi hovoria o svojej zivotnej slobode ale pritom su to vnutorne nestastny ludia, je to vidno na vsetkych gay diskotekach,kluboch,baroch,saunach atd. hocikde vo svete ako su tam"stastny" hlavne ti po 30 tke o ktorych uz "mladi " nestoja lebo im uz odzvonilo. Byt gay je "uzasne" ked mas do 35 si pekny potom slus koniec rozpravky. Vecsina gayov ,hlavne ti co sa pohybuju na gay scene su ludia bez buducnosti na ktorych sa kazdy v starsom veku vykasle a prestanu byt zaujimavy.
Vela gayov sa uchyluje aj k drogam nasledne k prostitucii a nieje zriedkave ze pachaju samovrazdu.Takze asi to prinasa ta "zivotna sloboda". Ja som si uzil trochu tejto takzvanej slobody a stacilo je mi z toho gay sveta na vracanie lebo je to len hovno zabalene v pozlatku (gay life style), kym ho rozbalis trva to nejaky cas ale aj tak zistis ze smrdi.
Co sa tyka vztahu:
Pravy z normalny vztah moze muz vytvorit iba so zenou pretoze kazdy muz je uz s principu egoista a dvaja egoisti sa pod jednou strechou neznesu alebo skus k sebe prilozit dva juzne poly magnetu a uvidis ako funguje vztah medzi dvoma muzmi, kym su daleko je to ok, akonahle sa priblizuju viaz a viac zacinaju sa odpudzovat.Poznam vsak gay pary co spolu vydrzali "az 15 rokov" to vsetka cest ale to museli byt velmi silne osobnosti. No nieje vinimkou ze hetero pary ziju spolu bezne 40 rokov.
Ja som zenaty homosexual mam zenu ktoru milujem a cakame dietako na ktore sa obaja tesime. Pacia sa mi aj chalani , manzelka o mne vie a miluje ma takeho aky som a ja ju milujem taky aky som a tomu sa vravi skutocna laska. Takze Brunomec nenechaj si zle poradit ver da sa to zit normalne a byt stastny aj ked si gay alebo lepsie povedane homosexual.

Cau BRUNOMEC.
Souhlasim s Andym. Alca by se mel nad svymi moudry, ktera cpe jinym do hlavy, zamyslet. Rozhodne neni duvodu si s holkou nic nezacinat. Pokud te to ucini stastnejsim - at jiz tve deti ci zena - proc do toho nejit. Myslim, ze rizika krizi jsou mensi (zvlaste pri ferovem pristupu ke sve zene), nez v pripade, ze se budes trapit tim, ze nikoho nenaleznes... (to se muzes potom cpat antidepresivy do konce zivota). Mam takovy pocit, ze ruzne organizace a hnuti se snazi jinym vnucovat nejakou gay kulturu, ktera vyhovuje jen casti homosexualne zamerenym a ostatni se potom trapi predstavami o sve nenormalnosti, paklize vyjizdeji ze zajetych koleji.
Mohl bys mozna uvazovat o alternativnim vztahu gay par + lesby par, zplodit deti a podilet se na vychove... nebal bych se experimentovani.
Ja sam planuji byt homosexualne aktivni asi tak do 40ti az 50ti let a pote chci zalozit rodinu - pevne verim tomu, ze mi o vyjde, ackoli jsem mnohymi homosexualy shazovan. Se svym partnerem bydlim pod jednou strechou a pocitame s tim, ze deti mit budeme. Na tomto svete jsem jen jednou a pokud chci rodinu, ackoli jsem gay, potom ji mit budu, at mi Alca nebo nekdo jiny radi co chce, protoze ja chci mit potomky, z nichz vychovam slusne a vyrovnane lidi.

Rozhodne se musis nakonec rozhodnout sam, tady Ti lidi nabidnou jen sve nazory, ktere nemusi vubec vyhovovat Tobe... Kazdopadne Ti drzim palce at se rozhodnes tak anebo jinak.