Fanatici netvoří velkou část vyznavačů tradičních náboženství (ale těch nových ano), velkou část tvoří naopak lidé, kteří jsou tolerantní až do té míry, že nad nimi zůstává rozum stát, proč se k danému vyznání vůbec hlásí (jejich postoje k nevěřícím jsou tak mírné, že je to v rozporu se základy jejich víry, a tím nemyslím, že by měli vést proti nevěřícím nějaký džihád, ale asi by si měli myslet, že nevěřící nemají pravdu (pokud je pravda, že Bůh je a má nějaké vlastnosti, není možné, aby současně nebyl a měl vlastnosti jaké mu přisoudíme... chápu, že toto sdělení možná taky moc smysl nemá, ale to kvůli tomu, že reflektuje postoje těchto osob) a že se jim nedostane daru odpuštění, protože o něj nestojí (stačí přijmout, ale pokud jej odmítnou, proti své vůli jej nedostanou). Jako křesťan věřím, že lidé mohou být ospravedlněni skrze oběť Ježíše Krista, přijmu-li Jej, jinak ne, nemohu tedy věřit, že lidé, kteří Ježíše odmítají, ospravedlněni budou.
Pozitivní vliv náboženství na společnost je zjevný (pokud je náboženství žito a není jen falešnou fasádou, ale i ta falešná fasáda je lepší (protože nutí svého nositele aspoň částečně se chovat slušně) než totální neznabožství, jaké tady postupně prograduje). Negativní vliv neznabožství se projevuje postupně, protože v lidech ještě nějaké zábrany zůstávají jako relikty minulosti, ale postupně odpadávají, protože v rámci neznabožské životní orientace postrádají smysl (úcta k životu slabších jedinců - mizne od úcty k životu nenarozenému přes úctu k životu starých nemohoucích lidí; úcta k manželství rovněž mizí skrze rozvodovost a promiskuitu; obecně se člověk stává jen nástrojem k ukojení chtíčů a přichází o svou důstojnost).