S tím, že na sexuální orientaci rodiče/vychovatele záleží asi jako na tom, zda je pravák nebo levák, naprosto nelze souhlasit.

Po dlouhých desetiletích výzkumů klinických, terénních, kvantitativních i přirozených experimetů, jaké představovala např. situace v Británii po náletech na Londýn, a ze zkušenosti současné rodinné psychoterapie vyplývá zcela jednoznačně, že být vychováván heterosexuálním párem pokud možno pravých (tj. pokrevních) rodičů, je pro dítě z hlediska jeho osobnostního vývoje bezkonkurenčně NEJVÝHODNĚJŠÍ (prevence psychických i somatických obtíží, osamostatnění, schopnost trvalých partnerských vztahů, schopnost převzetí zodpovědnosti za život svůj i druhých, životní spokojenost,...).

Neznam ená to, že dítě nemohou vychovávát homosexuálové nebo pouze jeden rodič, nebo rodiče nevlastní atd., ale z hediska jeho vývoje to pro dítě není tak výhodné.

Nesouhasím především s titulkem celého článku. Jako psycholog se stavím proti možnosti homosexuálních párů adoptovat děti. Ne snad, že bych v tom viděla nebezpečí, jak říká titulek, ale odmítám dát úřední schválení tomu, co není jendoznačně ve prospěch dítěte. Spíše se rozhodně stavím za politiku vyprázdnění děts. domovů a kojeneckých ústavů urychlením procesu svěřování dětí náhradním rodičům, zavední instituce předběžné péče a návštěv v rodině, a hlavně odstranění finančního nátlaku na ředitele DD, kteří dostávají finance podle počtu svých svěřenců.

Zdravé a zralé rodičovské páry pěstují dospělé, kteří jsou schopni osamostatnění, zodpovědnosti, trvalých heterosexuálních vztahů, sebezapření a obětování vlastního pohodlí ve prospěch druhého, řešení konfliktů takovým způsobem, který vede k zachování funkčního manželského vztahu.
Atd.
T
ěžko argumenty nacpat do malého příspěvku. Nicméně nejde mi o to měnit vaše postoje, jen dát najevo ten svůj.
Zdravím
Ute